Boy who changed my life |Vadak

13.

Vadim

Zaposlouchal jsem se a vůbec jsem si nevšiml, že Abby už usnula.

Vzal jsem jí do náručí a přenesl do mojí postele.

Je tu celkem pět postelí a na jedné z nich spím já.

Chvilkama sebou škubala, takže se jí asi něco zdálo.

Když jsem jí položil na postel, hlavou mi probleskla velice důležitá myšlenka.

Pyžamo.

Ale, ale.... Ne... Ne... Nebudu jí svlékat. To ne. Ne. Nemůžu. V žádném případě. Vždyť mě zabije!

Opatrně jsem jí rozepnul mikinu a opravdu jsem se snažil nevšímat si toho, čeho si obvykle na holkách rád všímám. Ale pozdě. Mé oči zůstaly viset na onom místě.

Stal se z tebe úchyl nebo co? Dost.

Dostal jsem jí z té mikiny, aniž by se probudila.

Poté jsem jí musel sundat tričko.

Je to náročný.

Měla na sobě tričko s proužkama. Taky takové mám. Občas jsem ho nosil i během natáčení.

Opatrně jsem jí to tričko přetáhl přes hlavu. Teda, myslel jsem si, že to bylo opatrně. Ale nezdařilo se to, tak jak mělo, protože se zavrtěla. Znehybněl jsem a ona se otočila na bok. Oddechl jsem si, že jsem ji nevzbudil.

Pokračujeme dál?

Ne, to ne. Na to už nemám právo. Musím si to přiznat.

Sundal jsem si své oblečení.

Konkrétně mojí novou košili s Mickey Mousem a tmavě modré džíny. Zůstal jsem tam stát jen v boxerkách od Calvina Kleina.

Měl jsem si lehnout jinam a dopřát jí trochu soukromí. Ale já z nějakého neurčitého důvodu moc chtěl k ní do postele.

Budeš toho ráno litovat, Vadimire. Bude tě nenávidět! Znáte se den a ty už k ní hupsneš do postele. Já vím, že bys jí nejradši vojel, ale brzdi kamaráde.

Prostě si jdu lehnout k Abby a hotovo.

Nebudu se k ní nějak extra tulit.

I když bych vážně chtěl...

Nechci jí vylekat.

Prostě si lehnu vedle ní a je to.

Stejně nemůžu spát.

Dívám se na ní.

Spokojeně oddechuje.

Usmívám se na ní, ale ona spí.

Pomalu propadám do říše snů.

S myšlenkou na holku, co jsem dneska potkal.

Abby