Boy who changed my life |Vadak

5.

Takže, ahoj všichni! :)
Vůbec jsem nečekala, že někdy něco takového budu psát.
Chtěla bych vědět, jestli mám na tohle téma psát dál.
Zároveň bych chtěla poděkovat za to, kolik lidí si to čte.
Pro někoho je to málo, ale pro mě hodně.
Mám radost, že tento příběh má takový pozitivní ohlas.
Nutíte mě psát dál.
A i kdyby to nebylo tak úspěšné, doufám, že psát nepřestanu.
Psaní je něco, co mě opravdu baví a zároveň naplňuje.

Cením si všech vašich ohlasů.

Moc děkuju.

Vaše Girlie. x

....................................................

Vadim

Momentálně je mi fuk, že jsem někoho naštval, protože je mi mizerně.

Někdy člověk potřebuje být sám.

Urovnat si to v hlavě.

Přemýšlet.

A to já právě teď dělám.

Stoupnu si na long a nadechnu se čerstvého vzduchu.

To mi dělá dobře.

Jelikož jsme na Cinetube v jiném městě, tak to tu moc neznám.

Projíždím se po náměstí.

Stejně tu už v tuhle dobu nikdo není.

Aspoň si chvíli odpočinu od selfie a podepisování... však to znáte.

Je skoro devět hodin. Nakonec skončím v parku. Seskočím z longboardu a jdu si sednout na lavičku.

Nejradši bych si zapálil.

Ne, Vadime, nesmíš!

Ta strašná touha vzít si cigaretu do ruky mě zmáhá. Dal jsem si slib, že už nikdy nebudu kouřit.

Snad mi to vydrží.

Najednou slyším, jak se rozrazí dveře.

,,Nech mě na pokoji, už je konec!"

Otočím se za hlasem a spatřím nějakou holku, která leží na zemi.
Nad ní stojí kluk a asi jí chce vlepit facku.
Vjede do mě vztek a jdu k nim.

,,Co se opovažuješ mlátit holku?! To seš teda frajer! Dej z ní ty pracky pryč, debile!"

Z jeho obličeje vymizí veškerá známka života.

,,Ještě jednou na ní šáhneš a rozbiju ti hubu, ty zmrde zasranej!"

Nemusel jsem být tak ostrej.

Pak si uvědomím, že ten pitomec zdrhá někam za barák.

,,Zbabělče!" zařve ta holka.

,,V pohodě, princezno?" skloním se k ní.

,,Neublížil ti?"

Jen co to dořeknu, tak se rozbrečí.

,,Pšš, pojď ke mně," naznačím jí, že jí chci obejmout.

Neznámá

Ten kretén si myslí, že ho pořád miluju.

Chodili jsme spolu asi rok a on mě mlátil. Byla jsem blbá, že jsem mu všechny ty sladký řečičky žrala.

To, že se změní a blablabla...

,,Ne, ty se už nezměníš, jsi zrůda!"

Vlepil mi facku.

,,Běž se léčit, nech mě žít!"

Byla jsem na pokraji zoufalství.

A jemu už došla trpělivost.

,,Dělej, pojď se mnou!" přikázal.

Radši jsem šla.

Došli jsme až ke vchodovým dveřím a on mi dal takovou ránu, že jsem upadla na zem.

Nebýt toho kluka, tak je po mě.

Byl na mě tak milý a já nebyla schopná slova ani pohybu.

Rozbrečela jsem se a on mi nabídl objetí.

Cítila jsem příjemnou vůni jeho čerstvě vyprané mikiny.

Cítila jsem se u něj krásně.

Znovu v bezpečí.

Chtěla jsem, aby ten okamžik trval navždy a nikdy neskončil..