Boy who changed my life |Vadak

10.

Pohled ve třetí osobě

Dívka, s černými vlasy jako havran, se držela za ruku s hnědovlasým chlapcem vysoké postavy.

Chlapec její ruku však po chvíli pustil, aby mohl odemknout.

Poté dívce gestem naznačil, aby vešla do dveří.

Pomalu, ale jistě stoupali po schodech nahoru.

Zanedlouho se před nimi objevily velké dřevěné dveře, ve kterých stál vykulený kluk s blonďatým rozcuchem.

Abby

Prosím, ať mě tu mají rádi!

Přece jenom tu asi nějakou tu dobu zůstanu..

Když už jsme byly u vchodu do Vadimovo paláce, ve dveřích se objevil blonďatý kluk, který byl ze mě očividně v šoku.

,,Ale, ale.." nadhodil kluk slizce.

,,Kohopak tu máme?" zašklebil se na Vadima.

Poznala jsem, že je Váďa z toho kluka docela nervózní, tak jsem se radši připravovala, že něco řeknu.

Ale on mě předběhl.

,,No, to je moje...ehm, no... to je... Abby," představil mě Vadim.

Ten kluk mě už pomalu taky začínal znervózňovat, s tím jeho namyšleným výrazem.

Oba jsme si řekli "Ahoj." a on se mi také představil.

Jmenuje se Martin Carev.

Předem mě upozornil, že jestli se bude chovat jako dement, že se omlouvá.

Nakonec mi nepřijde tak namyšlený, ale docela fajn.

Ach, ten první dojem..

,,Tak si vyzujte boty a já postavím na čaj." mile se na nás usmál.

Začíná se mi líbit.

Sundala jsem si své oblíbené červené boty od značky Nike, které mi mimochodem Vadim pochválil.

,,Doufám, že se Ti tu bude líbit,"

,,Taky doufám," nervózně jsem se usmála.

Váďa mě dostatečně uklidnil objetím.

,,No, dámy mají přednost," mrknul na mě.

Není-li cesty zpět, jdi neohroženě vpřed.

Vkročila jsem do podlouhlé chodby, která byla vybavená světlým nábytkem. Zde si Váďa odložil své věci a pokračovali jsme do kuchyně, kde nás přivítal Martin s úžasnou vůní ovocného čaje.

Místnost byla rozdělená na dvě části.

Napravo se nacházela kuchyně a nalevo jsem si všimla červené pohovky, která byla naproti obrovské plazmové televize.

Posadili jsme se a Martin nám přinesl čaj. Svítilo sluníčko, a tak byla místnost nádherně prozářená.

,,Máte to tu moc pěkný," rozhlížela jsem se po místnosti a snažila se všimnout každého detailu.

,,Pěkná, Vadime, pěkná.." dobíral si ho Martin.

,,Drž hubu! Sereš mě!" zařval Vadim tak nahlas, že to museli slyšet i sousedé.

Martinovi poklesl úsměv.

,,Tak já Ti tady nesu čaj až pod nos a Ty na mě začneš řvát? Tak dobře, no,"

,,Ty víš moc dobře o čem mluvim, tak tady nemel tyhle sračky!" opět na něj vyjel.

,,Vadime..." snažila jsem se ho uklidnit tím, že jsem ho začala hladit na zádech.

Napřímil se a vydechl.

,,Promiň, Abby, nechtěl jsem před Tebou řvát," řekl a věnoval mi krátký, ale upřímný úsměv.

,,Už je to dobrý," špitla jsem.

Martin se ihned přidal do konverzace a tím zkazil hezkou chvilku.

,,Debile, víš jak jsme se o Tebe báli? Byl jsi pryč několik hodin!"

Nechtěla jsem, aby se Vadim zase naštval, tak jsem se do toho vložila sama.

,,Promiň, ale... Nechceš to s Vadimem probrat jiný den?" opatrně jsem navrhla.

Panovala mezi námi vážně divná atmosféra. Vadima bych přirovnala k nějaké sopce, co zachvíli vybouchne.

,,Jo, jasně, omlouvám se, moje hrdličky," 

,,My ale spolu nechodíme!" vyprskl Váďa.

Chtěla jsem mu dát najevo, aby byl na Martina trochu milejší, ale radši jsem to nechala být.

Chudák Martin. Je mi ho líto.

,,Mohla bych si dojít na záchod?" zeptala jsem se Martina.

,,Samozřejmě."

,,Děkuju. A kde přesně ho máte?"

,,Půj-"

,,Já s ní půjdu," předběhl ho náš pan Výbušný.

Tss.. Schválně, aby ho naštval, ne?

Bleskurychle mě popadl za ruku a už mě vlekl do koupelny.

602 slov, lidi! :D

To jsem se teda činila! :DD

Btw. Máme tady kulaté číslo!

To chce oslavu! :33

Moc by mě potěšila ⭐ nebo nějaký pěkný komentář 

Doufám, že se vám tento díl líbil :)

#BWCML

Vaše G. xxx