Joker & Harley

#14 Prohnilé město

"Kam to jedeme?" pohlédla jsem na něj a zamrkla jeho směrem jako panenka s výraznou malbou na obličeji. Ten měl symbolizovat mé nové já. Jak jinak.
Jeho kožené rukavice se dotýkaly studeného volantu se kterým kroutil do stran aby se mohl vyhnout jiným vozům. "Dráha, uvidíš. Jedeme pro něco, co nám pomůže ovládnout tohle město." pousmál se a následně si jazykem projel spodní ret. Nemohla jsem si pomoc ale pokaždé, když to udělá, projede mi tělem onen zvláštní proud energie.
Jako malé dítě jsem zatleskala a prapodivně se zahihňala. Menší skupina aut, mezi nimiž bylo i to naše, se snažila působit nenápadně.

Zanedlouho jsme skončili za městem, u výzkumného střediska. Jakmile jsme vystoupili, začala jsem si uvědomovat, o co tu jde. Přesto bylo brzo dělat jakékoliv závěry.
Věděl přesně co dělat. Spolu s ostatními čekal u jakési šachty u níž byli staré, rezavé neoznačené dveře. Po chvíli se zpoza nich vyrojil muž kterému neslo pohlédnout do tváře a mé srdce se malém zastavilo. První, čeho si na něm člověk všiml byla šedivá čepice s odznakem uprostřed který symbolizoval ochranku objektu. Až když se mu umělé světlo dostalo do tváře uvědomila jsem si, že je to náš člověk.
Muselo být sakra slyšet, jak mi ten šutr z hrudi padá na zem a já si mohla ulevit.
"Buďte potichu." oznámil s prstem přes ústa. Muž ve středních letech nás zavedl do úzké, špinavé uličky do které tekla voda a nesnesnesitelně páchla.
"Proboha, co to je za smrad?" snažil se Joker moc nedýchat a jeho slova tlumila dlaň, kterou měl před ústy.
"Jsme v blízkosti kanalizace." dodal muž který nás pustil dovnitř a naznačil nám, abychom ho následovali. Vedl nás do dalších chodem které se sice rozšiřovali ale smrad se linul dál a mě se dokonce zdálo, jak zbývá jen kousek od toho, abych se nepozvracela. Podle výrazu ostatních jsem na tom nebyla sama a zdaleka nejhůř.

"Jsme tady" dovedl nás do čtvercové místnosti, uprostřed níž stal dlouhý, plastový stůl. Na něm se nacházelo připravené oblečení a zbraně.
"Řekne mi k tomu někdo něco ?" podívala jsem se nevěřícne všemi směry a doufala v to, aby mi Joker konečně vysvětlil jeho plán.
"Převlékněte se" nařídil nám, všichni se pomalu začali svlékat, zatímco já tam stála jako tvrdé Y "ty taky." ukázal na mě prstem.
Cože? Nechápala jsem ale jak je libo! Pokud mu nevadí pohledy druhých. Fajn!
Pomalu ale jistě jsem se dostávala ze svého útlého oblečku a nemohla jsem si povšimnout, jak na mě postupně kouká několik párů očí. Jednoduše jsem musela uznat, jak moc mi to lichotilo. Jen co jsem odhalila o něco více centimetrů kůže než obvykle, Joker se rozhlédl kolem.
"Kam čumíte? Otočte se!" nařídil naštvaně. Otočil se mým směrem a jen co uviděl můj výraz, vztyčil prsteníček aby mě upozornil, že na vtípky není čas. Z mých rtů vyšlo slabé zahihňání, což se mu viditelně nelíbilo. Mě však naopak ano.

Jen co byli byli všichni hotový, vytáhl můj milovaný z kapsy mapu celého zařízení. Bylo na něm několik pater které byli velmi dobře zabezpečené ale Krysa, jak Joker nazýval muže který nám pomohl udělal několik pojistek a zajistil nám přístup do hlavních části budovy s minimální ostrahou.
"Budeme se muset dostat k bezpečnostní konzoli a také bude potřeba ukrást ID aby jsme prošli do sekce B, abychom jej ukradli." rozmluvila se Krysa a prstem pomalu přejížděla po mapě.
"Ukrást co?" zeptal se jeden z mužů. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo o tomto plánu ví prd.
"Zbraň" pronesl nadšeně Joker.
"Zbraň, jakou pak zbraň?" mé ruce se zapřely o stůl tak abych byla v pozici, kdy uslyším každé další slovo.
"Tou s kterou si podmaníme Gotham." dodal se smíchem.