Joker & Harley

#4 Poslední šance

"Harleen jsi v pořádku?" ptala se mě vystrašená matka která se mi už třetí den pokoušela dovolat stejně tak jako zbytek Gothamu.
"Ano mami. Jsem jen vyčerpaná."
"Je toho na tebe hodně. Odpočiň si. Dej však o sobě ostatním vědět."
"Určitě dám."
"Zlato?"
"Ano mami?"
"Opravdu ti nic není?"
"Och, mluvím vážně. Jen... Jen je toho na mě hodně. Potřebuji klid."
"Dobře. Jen mám o tebe starost zlatíčko."
"Já vím."
"Mám tě moc ráda."
"Já tebe taky. Pozdravuj tátu."

Matka byla jedna z těch která měla potřebu vědět naprosto o všem, co se dělo v mém životě. Sama to neměla v mládí lehké a proto považovala za důležité vědět o každém mém prdnutí. Já však ale netoužila potom abych ji svěřovala věci, které se mi v posledních dnech staly. I ten rozhovor s ní mě unavoval a kdyby to nebyla ona, okamžitě bych ji zavěsila. Neměla jsem náladu na nic. Jako kdyby má duše odplula někam hodně daleko i s mým smyslem života který mě držel pohromadě.
Jak je možné že mě tak zlomil? Hledala jsem všude možně abych zjistila, jak se mu podařilo prolomit mojí do teď nezlomnou bariéru.

Stranila jsem se všem. Uzavřená u sebe doma jsem propadla nic nedělání. Alespoň pro okolní svět to tak mělo vypadat. Ve skutečnosti jsem kreslila tu známou a děsivou tvář, obrysy jeho těla a na internetu do prohlížeče zadávala klíčová slova. Prostě všechno co s ním bylo společného. Jeho spisy, trestnou činnost, pokus zjistit cokoliv co jsem o něm ještě nevěděla.

Zdálo se mi, jak byl stále se mnou. Jen pohled do zrcadla dovolil mému mozku představit si iluzi jak stojí za mými zády a já na nich cítím jeho dech, jak se mě dotýká a jak se svými rty putuje po těch mých. Tvrdý a klidný spánek se stal také již minulostí. Pomohly jen prášky na spaní. Pokud jsem bez nich zavřela oči, moje mozková aktivita fungovala nejen kvůli přežití ale i kvůli představám které se točili kolem Jokera. Pořád a neustále dokola.

Snila jsem o tom, jak si s ním užívám na všech možných místech. Jak mi jeho štiplavý a tvrdý tón hlasu šeptá do ucha ty nejperverznější choutky a všechno s tím spojené. Mé tělo i mysl patřila jemu.
Tohle všechno ovšem muselo přestat. Nefungovala jsem a bylo potřeba pohnout se z místa.

"Prober se, Prober se Harley." řvala jsem sama na sebe do zrcadla do kterého jsem následně udeřila a ono se rozsypalo na studenou dlažbu v koupelně. Nepřemýšlela jsem nad zakrvácenými klouby které se střetly se zrcadlem ale nad tím, jak jsem sama sebe oslovila.
"Harley? Ano, ano, tak se jmenuji." konečné slovo doprovodil hlasitý smích. Jako bych se znovu narodila.
"Harley." ozvalo se naposledy před tím, než jsem zmizela ve sprše abych se umyla.
Jen co byla sprcha u konce, rozhodla jsem se opět vyrazit mezi lidi. Střepy ležely pořád na podlaze a já je pouze mlčky překročila. Jako kdyby tam vůbec nebyly.

Vchodové dveře od bytu se otevřely a já nasála tu vůní fritovaného masa který mi dříve tak moc vadil. Rozhodla jsem se vzít věci do vlastních rukou.