Tajemný les /DOKONČENO/

Vžita do vzpomínek

Vžila jsem se do vzpomínek, tak že jsem mohla ve svých vzpomínkách i chodit. Viděla jsem všechno, lidi, domy, školu a hlavně tu překrásnou a nenahraditelnou přírodu. Ocitla jsem se v takovém záblesku mé mysli. Chtěla jsem tam zůstat a v tu chvíli mi okolo hlavy prosvištěl vítr. Měla jsem pocit že okolo mě někdo nebo něco proběhlo. Během 1 sekundy jsem se probrala a zase viděla pravý svět, v duchu jsem si říkala že to je hloupost aby tady někdo byl, ale na druhou stranu je hloupost aby tu byl tak silný vítr je přece 15.Července.. Zvedla jsem se ze země a přiměla se abych šla les trochu víc prozkoumat, do ruky jsem vzala notebook a vyrazila do hlubšího lesa. Šla jsem stále rovně, po asi 10 minutách cesty mě zarazila malá, dřevěná už trochu ztrouchnivělá chatrč. Chvíli jsem jen poslouchala jestli tam někdo není, a pak jsem vešla dovnitř. Vevnitř byl krásný vyřezávaný stůl s úplně novými, vyleštěnými talíři a skleničkami. Postel byla jako právě vypraná, všechno to co jsem viděla mi přišlo jako pohádka. Všude byli pověšené byliny a v hrncích uvařené maso.. Všeho tam bylo dost na celý rok. Bylo mi divné že tam nikdo nebyl, proto sem radši chtěla jít pryč. Vyšla jsem z chatrče a přemýšlela na jakou světovou stranu mám jít. Chodila jsem ze strany na stranu a nevěděla kam jít, pomalu se také blížila noc takže jsem se rozhodla přespat v chatrči.. Ráno jsem se probudila a uviděla z okna jednoho mladého kluka, mohlo mu být stejně jako asi mě, ale v tu chvíli mě to nezajímalo. Zajímalo mě jen to proč je tady. Než jsem vyšla z chatrče abych se ho na něco zeptala uviděla jsem plně prostřený jídelní stůl, nikde nebylo ani smítko prachu. Nevěděla jsem jestli o mě ví, a tak jsem potichu vyšla ven. On byl otočený záda ke mě a tak jsem mu pomalu zaklepala na rameno, nechtěla jsem ho totiž vylekat. Otočil se ke mě bez jediného zaváhání, takže mi bylo jasné že o mě ví. Měl velmi světlou pleť a to bylo v Červenci celkem dost neobvyklé. Byl poměrně vysoký. Zeptala jsem se kdo je ? Ale on neodpověděl, jen zakroutil hlavou na souhlas. Přímo jsem nevěděla co tím myslel, ale nechala jsem to být. Měl příjemný pohled, nevypadal nijak naštvaný a tak jsem se ho zeptala jestli mu vadilo že jsem tu přespala. "ne"odpověděl. Když jsem ho slyšela mluvit měl velmi ale opravdu velmi půvabný hlas. Ukázal rukou ať jdu dovnitř chatrče. Já jen poslušně šla a ani jsem nepípla. Když jsme vešli dovnitř  odsunul rychle židli a řekl ať se klidně posadím a nabídnu si. Chvíli tam jen tak stál a koukal na mě. "A ty si nesedneš? " zeptala jsem si, než jsem si nabídla něco k jídlu. Přisedle si ke mě a stále na mě zíral, bylo mi divné předním jíst když on nejedl. 

Vaše Tery-03