Tajemný les /DOKONČENO/

Narozeniny

Už asi víte proč jsem chtěla udělat v této knize narozeniny. Je to že jsme přesáhli 200 přečtení (jo asi bych to měla říkat až dosáhnu např.: 500 nebo 1K ale stejně to říkám teď)
Říkám ti teď protože jsem ani nevěřila tomu že tohle číslo přesáhnem a za to vděčím jenom vám..   DĚKUJU
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Ráno jsem se probudila a viděla Alexe jak stojí zády ke mě a něco drží v ruce.. Otočil se ke mě a podal mi malou krabičku.  ,,Vše nejlepší k tvým 15 narozeninám (a posledním)" řekl s úsměvem ale konec věty zašeptal. Na chvíli jsem se odmlčela protože mi došlo co tím myslel, nakonec jsem mu s úsměv řekla ,,Děkuju, co to je?" Otevřela jsem krabičku a viděla stříbrný náhrdelník. Okamžitě jsem mu skočila do náruče ale v tu chvíli..

Dostala jsem zase elektrickou ránu, tahle byla ale větší než ta včera. Z téhle rány jsme se dočista zhroutila k zemi. Když jsem se po asi 2 minutách probrala viděla jsem Alexe jak listuje v nějaké knize. Vstala jsem a šla se podívat co Alex zkoumá? Nic jsem ale nevykoukala, všechno bylo v nějakém cizím jazyce. ,,Časem se to taky naučíš" řekl, asi měl na mysli ten cizí jazyk. ,,Noo asi bych měla na něčem trochu zapracovat!?" řekla jsem takovou polo otázkou. Natáhl ruku že mě za ní chytne a zase někam odvede jenže pak ji dam Zpátky, asi si uvědomil že by mi dal další elektrickou ránu. ,,Pojď za mnou" řekl a odešel. Šla jsem za ním ale nevěděla kam? Došli jsme na rozlehlou louku, tu louku ohraničovali stromy. Ten den bylo celkem velké horko a proto jsem si nebyla zrovna jistá jestli pravý den na cvičení.. Každopádně Alexovi to bylo asi jedno. Chvíli jsem se jen tak rozhlížela ale pak Alex zavelel. ,,Běž na druhou stranu louky" rychle jsem se vyhrabala z mé údivy jak je ta louka krásná a šla na druhou stranu. ,,Elis dělej, rozeběhni se! " Rozeběhla jsem se a pak se zastavila. ,,Proč ?" zeptala jsme se. ,,No, nemáme na to celý den" řekl, a asi měl pravdu.. Doběla jsem na druhý konec louky a poslouchala co Alex říká. Ta louka byla celkem dost velká a proto mě zarazilo že jsem Alexe slyšela, nekřičel. Říkal něco v tom smyslu že začneme schopností ochrana druhých. ,,Ty tuhle schopnost nepotřebuješ, dneska ti bylo 15 takže seš nesmrtelná. Ale můžeš tuhle schopností ochránit druhé, můžeš na ně přenést tzn. štít " řekl a já pochopila že to nebude ani trochu lehké. ,,A jak ten štít vytvořím? " zeptala jsem se ,,Zkus ho před sebou vidět"  Zkoušela jsme to asi dvě hodiny ale nic, nakonec jsem si lehla do trávy a nechala se unášet krásným západem slunce. Alex si sedl vedle mě koukal mi do očí, věděla jsme že se na mě kouká ale stejně jsem se dívala na nebe. Když se trochu setmělo otočila jsme se a koukla jsme se Alexovi do očí, v tu ránu se Alex zvedl a řekl že už by jsme měli  jít zpátky. ,,Asi jo" řekla jsem a pořád jsem si před sebou představovala štít. Alex mi podal ruku abych se zvedla, trochu jsem váhala ale on mi věřil. Podala jsem mu svou ruku ale nic se nestalo. Byla jsem šťastná a dokonce i Alexovi se rozzářili jiskry v očích. Celou cestu jsme se pak drželi za ruce ( ! ne nebyli jsme zamilovaní ! ) Když jsem přišli zpátky do chatrče pustili jsme se a ze mě spadla všechna ta napjatost udržet před sebou štít..

:) Doufám že se vám tento příběh a brzo se můžete těšit na další, protože se nám to pěkně rozjíždí  :)

Vaše Tery-03