Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Ve vlaku

Bylo 31. srpna a na nástupišti 9 a 3/4 to vřelo. Všude samé vozíky, kufry ,klece se sovami a jinými mazlíčky. Panoval tu zmatek. Děti se loučily s rodiči a snažily se nastoupit i se všemi svými kufry do zářivě červeného. Byla fakt fuška procpat se mezi ostatními a najít volné kupé ,ale klukovi s na ramena dlouhými tmavými vlasy jménem Sirius Black se to povedlo, jelikož se nepotřeboval loučit se svojí rodinou, kterou nesnášel. Byl jiný než oni, celá jeho rodina byla proti kouzelníkům a čarodějkám mudlovského původu. Mysleli si že jsou něco míň, než čistokrevní kouzelníci. Sirius měl jiný názor. Bylo mu jedno jestli je někdo mudlovského původu nebo ne. Hlavně když to byl dobrý člověk. Celá jeho rodina byla ve Zmijozelu, ale on tam nechtěl. "Kamkoli, jen ne do Zmijozelu." říkal si. Už se začal nudit ,když do jeho kupé strčil svoji věčně rozcuchanou, brýlatou hlavu jeho kamarád James Potter. "Nazdar! Už jsem myslel ,že tě nenajdu," řekl vesele James. " Čau! Tak co? Jak jsi snášel loučení? Nebo spíš tvoje máti?" zeptal se posměšně Sirius. Pravda ale byla ,že Jamesovi trochu záviděl. Taky by chtěl matku ,kterou by aspoň trochu mrzelo ,že ho rok neuvidí. James otázku kamaráda ignoroval, sednul si naproti Siriusovi a přemýšlel ,jestli si nezapomněl zabalit kotlík. Z přemýšlení ho vyrušilo skřípavé otevření posuvných dveří kupé. Stál v nich chlapec s hnědými vlasy. Vypadal ,jako by několik dní nespal. Pod hnědýma očima měl kruhy a na bledém obličeji vystupovalo pár jizviček. Působil nesměle. Změřil si Siriuse i Jamese pohledem a s úsměvem se zeptal :"Můžu si sednout k vám? Všude jinde už je plno." "Jasně!" odpověděli jednohlasně a bez váhání Sirius a James. Chlapec se posadil vedle Siriuse. "Promiňte ani jsem se nepřectavil. Jmenuju se Remus Lupin," přestavil se. "Já jsem James Potter," řekl James. "A já Sirius Black," dodal Sirius. "Moc mě těší," řekl Remus a oboum chlapcům podal ruku. "V jakém jsi ročníku?" zajímal se Sirius. "Nastupuju do prvního," odpověděl Remus. "A vy?" zeptal se. "My taky," odpověděl James ,ale jeho odpověď skoro zanikla v dalším zaskřípání dveří. Teď byl ve dveřích malý, trochu zavalitý kluk se špinavě blonďatými vlasy. Vypadal ustrašeně a trochu vyjeveně. Podíval se na chlapce sedící v kupé a tiše se zeptal "Můžu?" Remus se kouknul po Jamesovi a Siriusovi, jako by čekal na jejich souhlas, ale nakonec i bez souhlasu kývnul. Ten kluk byl zvláštní, vypadal jako...krysa. Posadil se a jelikož se nijak neměl ke slovu Sirius se zeptal "Jak se jmenuješ?". Chlapec se špinavě blonďatými vlasy se na něj vystrašeně podíval. "Kdo? Já?" zeptal se hloupě. "Ne, to okno za tebou!" odpověděl ironicky Sirius. James se uchechtnul a Remusovi zacukaly koutky."Jmenuju se Peter Pettigrew," řekl kluk a zrudnul. "Těší mě. Já jsem Remus Lupin," snažil se Remus prolomit trapné ticho. "A tohle jsou Sirius Black a James Potter," přestavil i chlapce ,když se neměli ke slovu. "Taky mě těší," zamumlal tiše Peter. Vlak tiše projížděl krajinou. Míjel louky, pole i hory. Venku se střídalo slunce a stín a v chlapeckém kupé bylo ticho. "Do jaké koleje by jste chtěli, kluci?" zeptal se Sirius ,kterému už ticho lezlo na nervy. "Nebelvír!" odpověděl jistě James. "Mně je to docela jedno. Asi Havraspár nebo Nebelvír," řekl Remus. "Já budu rád ,když mně někam zařadí. Na Havraspár asi můžu zapomenout. Na ten nemám hlavu.Na Nebelvír taky. Tak asi Mrzimor. Tam snad nic nezkazím," řekl smutně Peter. Remus chtěl Petera nějak povzbudit ,ale skočil mu do toho Sirius "Mně je to jedno. Hlavně ne do Zmijozelu!" Jen James věděl proč Sirius za žádnou cenu nechce do zmijozelskolé koleje. Sirius mu kolikrát vyprávěj o jeho rodině ,která ho nenáviděla a on nenáviděl ji a která se pyšnila tím ,že každý člen chodil do Zmijozelu. "Jakým famfrpálovým družstvům fandíte?" zeptal se James. "Wimbournským vosám!" řekl Remus."Jo! Ty jsou fakt dobrý!"přitakali James i Sirius jednohlasně. "Jo. Jsou super," řekl trochu nejistě Peter. Téma Famfrpál probírali až do té doby ,než vlak začal zpomalovat. A chlapci se museli převléct do svých hábitů.