Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Úplněk

Byly dvě hodiny ráno a Remus se převaloval v posteli. Nemohl znovu usnout. Nakonec to vzdal, vstal a došel k oknu. Nebe bylo jasné a svítilo na něm mnoho hvězd a taky měsíc ,který už byl téměř v úplňku. Chlapec zbledl a posmutněl. Už dnes v noci se zase promění v to odporné zvíře, které s ním má tak málo společného. Měl strach ,protože to měla být jeho první přeměna v Bradavicích. Co když si ho někdo všimne? Co se něco pokazí? Co když někomu ublíží? I přes to ,že mu včera profesor Brumbál všechno vysvětlil a řekl mu, že speciálně pro něj nechal na školních pozemcích vysadit vrbu mlátivou, která bude odhánět případné zvědavce od chodby pod ní, která vede přímo do Chroptící chýše v Prasinkách - poslední čistě kouzelnické vesnici v Británii - kde stráví svoji proměnu v bezpečí a hlavně se zachová bezpečí všech ostatních. I přes tento skvělý plán ,měl Remus strach. Časem na to někdo prostě musí přijít. A co potom? Odsoudí ho. Budou ho mít za monstrum. Ztratí přátele, které našel v Siriusovi, Jamesovi a Peterovi. I přes to jak krátkou dobu je znal, byli pro něj nejbližší přátelé ,jaké kdy měl. Byl Brumbálovi hrozně vděčný za to že ho na školu čar a kouzel v Bradavicích přijal i přes tu "maličkost" že je vlkodlak a že vymyslel tenhle plán. Ještě chvíli pozoroval měsíc, který prosvítal přes mraky a pak znovu ulehl do postele. Za pár okamžiků ho přemohla únava a on usnul.

Bylo úterý ráno a čtyři chlapci se v nebelvírské věži jen těžko vyhrabávali z postelí. Už za třičtvrtě hodiny má začít vyučování a oni se ještě chodidly nedotkli podlahy. Jestli se chtěli stihnout rychle nasnídat ,měli by pohnout. Jako první si svět kolem sebe začal uvědomovat Remus a i přes hluboké, tmavě modré kruhy pod očima z probdělé noci a nadcházejícího úplňku ,vypadal ze čtveřice chlapců po ránu nejvíc k světu. Začal chlapce popohánět k vstávání ,ale moc velký účinek to nemělo. Po dlouhém přemlouvání, domlouvání, třesení a braní peřiny Peter a James konečně vstali, ale se Siriusem to ani nehlo. Remus nevěděl co dělat, ale James to věděl přesně. Věděl, že Sirius není zrovna rání ptáče a že nějaké domlouvání a třesení nestačí. Vzal tedy svůj kotlík a odešel s ním do koupelny a vrátil se s ním až po okraj plným vody. "Prosím, Reme." podíval se na Remuse a ten začal odpočítávat "Tři, dva, jedna, TEĎ!" James chrstl všechen obsah kotlíku Siriusovi přímo do obličeje. "Jamesi!!! Ty brejlatej idiote!" rozkřičel se Sirius a vstal tak rychle, že to jeho rozespalá hlava nestihla pobrat a on se rozplácl na zemi. Peter, Remus a James se smáli jako pominutí. Sirius se svými dlouhými, mokrými vlasy připomínal mudlovský mop na stírání.

Když se převlékli z pyžam a Sirius si aspoň trochu usušil vlasy, vydali se na snídani. Rychle do sebe naházeli nějaké topinky a zapili to dýňovou šťávou a už běželi na první hodinu: Kouzelnické formule. Maličký profesor Kratiknot stál na vysokém štosu knih a vykládal jim základy formulí a studenti si vše pečlivě zapisovali. Až na Siriuse a Jamese ,kteří seděli v zadní lavici a říše si povídali. Peter se snažil dělat si zápisky ,ale většinu času na profesora Kratiknot jen nechápavě koukal.

Učebna lektvarů se nacházela ve sklepení. Profesor Křiklan, zavalitý, plešatý muž s mrožím knírem se na všechny zářivě usmíval. Sirius a James se zase posadili až úplně do zadu a začali si veselé vykládat a ani v nejmenším se nenechali rušit profesorovým výkladem. James Siriusovi vykládal nějakou vtipnou historku z prázdnin a Sirius vyprsknul smíchy. Profesor Křiklan se k jim otočil. "Copak je tady tak vtipného chlapci?" zeptal se jich a měřil si je pohledem. "Nic, pane profesore." odpověděl Sirius mezi dvěma záchvaty smíchu. "Tak proč mi to nic ruší hodinu?" po úsměvu v jeho tváři už nebyly ani stopy. "Vaše jména?" zeptal se chlapců. "Sirius Black" odpověděl Sirius nepřirozeně vysokým hlas ,způsobeným zadržovan smíchem. Křiklanovi rysy najednou změkkly. " Nejste nějak příbuzný s Orionem a Walburgy Blackových?" zeptal se Křiklan s dychtivostí v hlase. "Ano. Bohužel. To jsou moje rodiče." odpověděl Sirius ,teď už s naprosto vážnou tváří. "Jistě, jistě, že mě to hned nenapadlo." říkal si spíš pro sebe profesor Křiklan. "Já jsem James Potter" ozval se James. Křiklan se k němu otočil. Zdálo se že na něj zapomněl. "Ahá! Nepracují vaší rodiče náhodou na ministerstvu?" vyptával se Křiklan. "Ano jsou bystrozoři." potvrdil Křiklanovi domněnku James. "Myslím chlapci, že to dnešní malé vyrušení necháme být." usmíval se od ucha k uchu. "A kdyby jste někdy něco potřebovali, klidně za mnou zajděte." ochotně se jim nabízel. Chlapci moc nechápali tuhle jeho změnu, ale nic nenamítali"A teď už zpátky k vyučování." odkráčel zpátky ke katedře. "Kdo mi řekne co získáme ,když přidáme rozdrcený kořen asfodelu k výluhu pelyňku?" položil třídě otázku. "Ano slečno?" vyvolal jedinou ruku ,která byla ve vzduchu. "Asfodel a pelyňek spolu vytvářejí silný uspávací prostředek. Říká se mu Doušek živé smrti." odpověděla Lily. "Správně!" potvrdil Křiklan Lilyinu odpověď. "A dál. Kde by jste hledali Bezoár?" řekl další otázku. Zase se hlásila jenom Lily. "Ano?" vyvolal ji znovu Křiklan. "Bezoár se nachází v žaludku koz. Je to kámen a zachrání nás před většinou jedů." odpověděla. "A zase správně." pochválil ji profesor. "A do třetice. Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?" Lily měla opět ruku nahoře."Je to jedna a ta samá bylina. Říká se jí ještě oměj."nečekala na ptofesorovo vyvolání a rovnou odpověděla" Patnáct bodů pro Nebelvír. Výborně slečno. Vaše jméno? zeptal se Křiklan a spokojeně se usmíval. "Lily Evansová." odpověděla. Křiklan si ji spokojeně prohlížel. "Nejste příbuzná s Brianem Evansem, s tím významným vynálezcem Veritaséra?" zeptal se s nadějí v hlase. "To asi ne. Jsem z mudlovské rodiny." odpověděla Lily. Křiklanovi oči malinko pohasly. "Škoda. Leccos by to vysvětlovalo." řekl Křiklan a ještě jednou si Lily pečlivě prohlédl. "Také pro Vás platí, že když budete něco potřebovat, můžete za mnou zajít." nabídl Lily totéž ,co Jamesovi a Siriusovi a opět se věnoval výuce.