Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Vysvětlení

Ahoj, přidávám po trochu delší době další kapitolu. Je krátká ,ale myslím ,že stačí. V další kapitole se děj už přesune do dalšího ročníku. (Kdo jste četl HP knížky a víte co se ve druhém ročníku u Pobertů stane? :D) Moc děkuju za 160 přečtení chtěla bych vás poprosit o nějakou odezvu v komentářích. Kritiku, pochvalu, všechno :D

Ráno Remuse probudila až madame Pomfreyová. Bylo časně ráno. Venku bylo ještě šero. Remus se neudržel na nohou a madame Pomfreyová ho musela celou cestu podpírat. Všechno ho hrozně bolelo. Po těle a na obličeji měl tržné rány od svých vlastních drápů a zubů. Byl hrozně unavený. Madame Pomfreyová ho dovedla na ošetřovnu a pomohla mu položit se na jednu z postelí a potom odspěchala do své pracovny a vrátila se s dvěma odporně vypadajícími lektvary a mastí. Přinutila Remuse oba lektvary vypít a mastí mu namazala rány. Remusovi se začaly klížit oči a během chvíle usnul. Probudil se ,když už bylo slunce vysoko na obloze. "Dobré poledne, pane Lupine." pozdravila madame Pomfreyová. "Jak vám je?" zeptala se pozorně si Remuse přihlížela. "Líp." odpověděl popravdě Remus. "Jestli se na to cítíte, můžete jít na oběd a odpolední vyučování." řekla madame Pomfreyová. Remus se zvedl z postele. Nechtěl zameškat další hodiny. Najednou se ale zastavil. "A co mám říct ,až se mě budou ptát kde jsem byl?" zeptal se ,protože ho žádná rozumná výmluva nenapadala. Madame Pomfreyová chvíli přemýšlela. "Řekněte, že máte nemocnou matku a že jste ji byl navštívit." řekla nakonec Pemfreyová. Remusovi se to zdálo jako docela dobrý důvod, proč nebyl celou noc a půl dne k vidění. "Děkuju Vám." řekl po chvíli. "Za všechno." dodal. "Nemáte zač." usmála se madame Pomfreyová a odešla do své kanceláře. Potom co se Remus oblékl, odešel z ošetřovny do Velké síně na oběd. Sirius, James a Peter se zrovna ládovali zapečenými brambory ,když si k nim Remus přisedl. "Kde jsi sakra byl?!" rozkřikl se na něj Sirius, než stačil Remus pozdravit nebo cokoli říct. "Když jsi večer nepřišel do ložnic ,šli jsme tě hledat. A McGonagallová nás nachytala a zítra máme školní trest." vysvětlil James a v hlase měl také pořádný náznak vzteku. Remus se cítil hrozně. Mají kvůli němu školní trest a on jim ještě bude lhát. Ale nemohl jinak. "Tak to mě mrzí. Zajdu za McGonagalovou a vysvětlím jí to..." "A nechtěl bys to nejdřív vysvětlit nám?!" rozčiloval se zase Sirius. "Říkal jsi ,že jdeš do knihovny!" "No...já jsem jel domů." řekl opatrně Remus. "Domů?" zeptal se teď už mírněji Sirius. "Proč?" chtěl vědět James. "Mám nemocnou matku, tak jsem ji jel navštívit." řekl Remus co nejvěrohodněji, až ho zamrazilo ,jak dobře umí lhát. "To nezní jako úplně špatná výmluva." uznal Sirius a koukal se do poloprázdného talíře. "Ale měl jsi nám to říct." teď už koukal Remusovi do očí. "Jo, já vím. Omlouvám se." řekl Remus, ale uhnul pohledem. Nabral si zapečené brambory a všichni tři se začali věnovat jídlu. Peter během jejich rozhovoru stihl sníst další dvě porce.

Po obědě měli Kouzelné formule. Vznášecí kouzlo Wingardium Leviosa se povedlo jen několika málo jednotlivcům. Remus, Sirius a James byli mezi nimi.

Po formulích následovali Dějiny čar a kouzel. Nudný profesor Binns zase něco vykládal o povstaníc obrů v 18. století a přesto že se Remus opravdu snažil ho poslouchat a dělat si zápisky, nakonec mu klesla hlava na lavici a on v důsledku vyčerpání z předchozí noci usnul.