Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

S pravdou ven

Teď, když už se všichni tři uměli přeměnit, zbývalo, jen oznámit to Remusovi z čehož měli strach. On je člověk na téma Jsi vlkodlak většinou docela citlivý. Báli se jeho reakce na to, že vědí, že je vlkodlak, že se kvůli němu naučili měnit na zvířata a že s ním hodlají trávit úplňky.

" Jak mu to chcete říct?" zeptal se James Petera a Siriuse, kteří s ním seděli na obědě. Remus byl jako vždy v knihovně.

"Já bych se s tím nepáral," pokrčil rameny Sirius, "prostě za ním půjdeme a řekneme mu: Čau Reme! Víš, jak se při úplňcích meníš na toho vlkodlaka? No tak my jsme si říkali, že se asi cítíš osaměle, takže jsme se stali zvěromágy. Já se měním na psa, Peter na krysu a James na jelena. Jelen a vlkodlak je podle mě výborná kombinace."

"Tohle mu vážně chceš říct?" zeptal se James se zdviženým obočím.

"Ne. Jen co jsem to dořekl, věděl jsem, že je to příšernej nápad, ale chtěl jsem působit jakože to je geniální a doufat, že se toho třeba chytnete," přiznal Sirius.

"Nepovedlo se ti to," podotkl celkem zbytečně James.

"Moc ne, no," přiznal Sirius.

"Ale jak to teda Removi řekneme?" zeptal se Peter..

"Co jak mi řekněte?" zeptal se Remus, který se k nim tiše přikradl - to byla jeho otravná schopnost.

"Že bys měl vážně změnit účes," improvizoval pohotově James. " Vážně Remus, tohle už se dvacet let nenosí."

"A to říká ten, jehož vlasy vypadají jako po výbuchu bomby," nenechal se rozhodit Remus. "Co jste mi chtěli říct doopravdy?"

Sirius, James a Peter se po sobě nervózně podívali.

"Asi bychom to neměli řešit tady," řekl Sirius a podíval se kolem.

"Fajn, tak jdem jinam," začal se Remus zvedat, odhodlán dozvědět se pravdu.

Chlapci šli až k nim do pokoj v Nebelvírské věži. Když za všemi čtyřmi James zavřel dveře, nebylo už úniku. Museli s pravdou ven.

"Takže?..." začal Remus, když se nikdo neměl ke slovu.

"Reme, v první řadě chceme říct, že jsme to dělali s dobrým úmyslem. Vím, že se ti většina našich nápadů nelíbí, což nechápu, protože si myslím, že jsou geniální, ale tenhle je narozdíl od jiných pro dobro druhých," začal James.

"Aha," Remus začínal mít strach co nich vyleze, protože většina jejich nápadů zaváněla malérem. "Pro čí dobro?"

"Pro tvoje," řekl James.

"Cože?"

"Když jsme se dozvěděli, že jsi vlkodlak, věděli jsme, že ti musíme nějak pomoct," pokračoval Sirius. "Ve druhém ročníku, jsme se v noci vydali do knihovny, ano do knihovny, vidíš, jak daleko jsme kvůli tobě ochotni zajít, kde jsme hledali nějaké řešení. Až v Oddělení s omezeným přístupem jsme našli knihu, která nám pomohla najít řešení. Byla o zvěromazích. Od té doby jsme se každý den učili měnit. Několikrát jsme to skoro vzdali protože se nám to vůbec nedařilo, ale nakonec se nám to povedlo."

"Teď se dokážeme měnit na zvířata, takže s tebou můžeme trávit úplňky, protože pro zvířata nejsi nebezpečný," vysvětlil nadšeně James.

V místnosti bylo tíživé ticho. Všichni očekávali Removu reakci.

"Já jsem si celou tu dobu myslel, že se mi straníte, pořád jste byli někde pryč," Remus zvednul oči, které do té doby upíral k podlaze a které byly plné slz. "Jak jste se to dozvěděli?"

"James získal podezření při vypracovávání eseje na Obranu proti černé magii. Vidíš, co se stává, když nás necháš abychom si svoje eseje vypracovávali sami? No a pak jsme tebe a madame Pomfreyovou sledovali pod Jamesovým neviditelným pláštěm pod vrbu a pak do Chroptící chýše..." vysvětloval Sirius , ale Remus ho přerušil.

"Cože?! Vy jste mě sledovali?! Vždyť jsme vám mohl ublížit!"

"Netvrdím, že to bylo chytrý, ale bylo nám dvanáct! Neříkám, že bychom to teď neudělali znova, ale takhle se alespoň můžeme vymluvit na věk." pokrčil rameny James.

"Zlobíš se?" zeptal se Sirius a díval se na Remuse psíma očima.

"Jak bych mohl? Vždyť jste toho pro mě udělali tolik. Vůbec nevím co na to mám říct...Já...Vy jste tři roky dřeli, jen abyste se mnou mohli být při úplňcích. Vůbec nevím jak vám mám poděkovat."

"No nebylo to jenom kvůli tobě," mávnul rukou Sirius, "taky jsme si říkali, že toho půjde dobře využít při dělání nějakejch vtípků a...AU!" Sirius si mnul nohu, na kterou mu James silné dupnul.

"Tak stačí, když nám občas pomůžeš s esejí, nebo ji za nás třeba celou napíšeš" culil se James.

"S radostí," rozzářil se Remus a všechny tři kluky silně objal. "Děkuju."

Tuhle kapitolu chci věnovat @m4dl4a , protože bez ní by tu vůbec nebyla. Díky její zprávě jsem zvedla zadek a zase něco napsala :D Moc ti děkuju za tvoje úžasné komentáře :)