Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Konečně!

O tři roky později...

James se naprosto soustředil. Přestavoval si, jak mu narůstají parohy. Jak kousíček po kousíčku vyrůstají z jeho hlavy. Tak to bylo totiž popsáno v knize, kterou se Siriusem ukradli z oddělení s omezeným přístupem už před třemi lety. Už tři roky se snaží proměnit na zvířata, ale bez výsledku. I když se hrozně snaží a skoro všechen volný času věnují cvičení, ještě se ani jednomu z nich nepodařilo proměnit se ve zvíře. Ani náznak nějakého postupu, ale přesto se dál snažili a trénovali. Zvláštní. Ani do jednoho by jste neřekli, že by tak dlouho mohl vydržet u jedné věci, která navíc nemá zatím žádné výsledky. Ale oni vydrželi. Pro Remuse, kterému chtěli pomoct a který neměl o tomto jejich plánu žádné tušení. Chtěli to dokázat. Nejen, že by tím Remusovi pomohli, ale ty lumpárny, které by mohli provádět, kdyby se jim to povedlo! Zatím ale se ani jednomu z nich nepodařil žádný pokrok. To se ale mělo brzy změnit.

James se dál soustředil na růst parohů na své hlavě, když uslyšel smích svého kamaráda. "Co je?" zeptal se, když zjistil, že smích je určen jemu. "Koukni se do zrcadla," řekl mezi dvěma záchvaty smíchu Sirius. Jelikož cvičili v Komnatě nejvyšší potřeby, kterou objevili úplně náhodou, když se při jedné ze svých nočních toulek potřebovali schovat před Filchem, stačilo jen na zrcadlo pomyslet a už viselo na zdi proti Jamesovi. James rychle pohlédl na svůj odraz a nemohl uvěřit vlastním očím. Na hlavě mu narostly parohy. Vyjeveně se prohlížel v zrcadle a ohmatával nové paroží. "Jak jsi to udělal?" dožadoval se Sirius vysvětlení. Peter jen stál s po otevřenou pusou a zíral. "Já nevím. Prostě jsem se soustředil a přestavoval si, jak mi narůstají parohy, přesně jak to bylo popsáný v tý knize" vysvětloval a smál se James. "Ale to přesně dělám taky!" vztekal se Sirius. "Ale už alespoň víme, že to finguje a ten návod je správný," poznamenal James. "Teď si z tebe můžu utahovat,dokud mi taky něco nenaroste," poškleboval se Sirius. " Pěkný parohy, Dvanácteráku," smál se. "Hahaha. Moc vtipný, ale já teď netuším, jak je dát dolů," zvážněl James. To Siriuse rozesmálo ještě víc. "Zkus se rozeběhnout proti zdi a ty parohy schoď. Tak nějak to přeci jeleni dělaj, ne?" smál se dál Sirius. " Ne, vážně! Nemůžu s nima jít přece na večeři , prozradilo by nás to!" Teď už zvážněl i Sirius, ikdyž stále přemáhal smích. "Něco vymyslíme," ujistil Jamese.

Jamesovi se naštěstí podařilo parohy zase "zasunout" zpátky a tak se mohli vydat na večeři, kde se potkali s Remusem, který byl v knihovně a o jejich cvičení neměl žádné tušení.

Týdny ubíhaly a James se ve svém přeměňování rychle zdokonaloval, ale ani Sirius nezůstal pozadu. Nedlouho po Jamesově prvním úspěchu s parohy se mu podařilo "vysunout" ocásek a stejně jako James se postupně lepšil a teď už se uměl přeměnit téměř celý stejně jako James. Jelikož se měnil na psa a jeho tlapky připadaly Jamesovi vtipné, vysloužil si přezdívku Tichošlápek.

Jen Peter kazil partu. Narozdíl od svých dvou kamarádů ještě nijak nepokročil i přes všechnu jejich snahu mu pomoci.

"Musíš se do toho vžít. Musíš si přectavovat, jak se z tebe stává krysa," radil Peterovi James a Siriusovu poznámku, že to pro Petera nemůže být tak těžký přešel jen úšklebkem. "A jak vůbec víš, že se přeměním zrovna na krysu? zeptal se Peter. "Kouknu a vidím," ušklíbl se James a Sirius se rozesmál na celé kolo.

Dnes vyjímečně necvičili v Komnatě nejvyšší potřeby, která se nacházela v sedmém patře, které bylo díky jejich malému žertíku vytopené a zavřené, ale v jedné nepoužívané učebně ve třetím patře. James chtěl právě říct, ať to pro dnešek zabalí a jdou se najíst, jelikož byl čas večeře, když najednou uslyšeli za dveřmi učebny kroky, hlasy a nakonec ohromnou ránu. Sirius se hned rozešel ke dveřím. Zatáhl za kliku, ale dveře nešlo otevřít. Za dveřmi byl slyšet smích. "Zatracený zmijozeláci!" zaklel Sirius "Asi ty dveře něčím zaterasili. Napadá vás něco, čím bychom ty dveře mohli otevřít?" otočil se na Jamese a Petera. "Můžeme chvíli počkat, jestli se nevrátí a nepustí nás ven," navrhl Peter. "Nebuď blbej Petere! Jsou to zmijozeláci! Ti se pro nás za Merlina nevrátí," zavrhl okamžitě Peterův nápad Sirius. "Můžeme použít Reducto a ty dveře vyhodit do vzduchu," navrhl James a široce se u toho usmíval. " I když se mi tenhle plán moc líbí a mám nutkání ho zkusit, myslím , že bychom to dělat neměli. Po dnešním vytopení sedmýho patra by nám McGonagallová další 'nehodu' dala pěkně sežrat," zamítl Sirius další nápad. "Ale já bych klidně něco sežral. Mám fakt hlad," zakňučel Peter a James se Siriusem se plácli do čela a raději to nekomentovali.

Když tam takhle stáli už přes půl hodiny začalo jít do tuhého. Večeře už dávno začala a Remus je začne za chvíli hledat. Seděli a lámali si hlavu nad tím, jak se z téhle šlamastiky dostanou. Ticho v učebně rušilo jen občasné zakručení Peterova břicha a Peterovo kňučení, že má hlad.

"Udělal bych cokoliv za kousek něčeho, co se dá jíst," naříkal už po dvacáté. James sebou najednou trhnul. "Říkáš cokoliv?" zeptal se Petera. Peter zmateně přikývl. "Tak se přeměň! Podlezeš pode dveřmi a to, co dali za ty dveře odsuneš," vysvětlil James, zřejmě velice pyšný na svůj geniální nápad. "Ale vždyť se neumím přeměnit," namítl Peter. " Zvládneš to! My ti věříme. Jen si přectavuju, jak se měníš na krysu," radil Peterovi Sirius. Peter se s povzdechem postavil a bylo vidět, že se opravdu soustředí a snaží se ,ale nemělo to žádný výsledek.

"Já to nezvládne. Nejde mi to. Nemůžu se pořádně soustředit, když mám hlad," zamumlal Peter po chvilce snažení. " "Tak mysli na jídlo," navrhl Sirius, "dřív, než se odtud dostaneme, stejně jíst nebudeš." Peter kývl a znovu se soustředil. A konečně! Už tu nebyl Peter, ale malá krysa. Akorát tak velká, aby prolezla pod dveřmi. James a Sirius nadšeně zavýskali, když uslyšeli zvuk odsuzující se skříně na druhé straně dveří. Pak už se dveře otevřeli a na druhé straně stál Peter ve své lidské podobě. Poplácali ho po rameni a rychle se všichni vydali do Velké síně na večeři, kde se shledali s Remusem.

Omlouvám se, že hrozně dlouho nevyšla nová kapitola. Nemám žádnou výmluvu, jen se mi prostě nechtělo. Doufám, že vám nevadí ten časový posun. Znovu vás prosím o komentáře. Jak kritické, tak pozitivní. Pak mám vždy větší chuť do psaní :) Dále bych vám chtěla poděkovat za více než 450 přečtení. Díky moc :)