Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Famfrpálový výběr a noční mise

Chlapci začali vymýšlet různé  způsoby, jak by Remusovi pomohli. Tolik se do toho zabrali, že James úplně zapomněl na famfrpálový výběr. Nesrozumitelně zamumlal, že musí rychle jít a vypálil z ložnic takovou rychlostí, že malém narazil do zavřených dveří. Kluci, kteří mu nerozuměli ani slovo vyběhli za ním. '"Co se děje?" ptal se Remus. "Asi na něco zapomněl," hádal Sirius. "Neříkal před tím, než jsme se začali bavit o mé maličkosti, něco o tom, že je famfrpálový výběr?" vzpomněl si Remus. "Máš pravdu! Úplně jsme na to zapomněli. Snad to stihne," vzpomněl si i Sirius. Rychle běželi k famfrpálovému hřišti, ale jejich kamarád byl už daleko před nimi. Už z dálky bylo vidět, že na hřišti postává, nebo sedí na tribunách pár lidí, převážně nebelvírští. Když chlapci došli až na tribunu, James už byl ve vzduchu a rozlétával se. Kluci si našli místa a posadili se. Kapitán nebelvírského družstva zrovna pokládal na zem velikou bednu, která byla ovázaná řetězy a silně sebou škubala. Než řetězy odjistil promluvil k uchazečům. "Dnes se rozhodnu, kdo z vás je dost dobrý na to, aby hrál za nebelvírské famfrplové družstvo. Nepůjde ale jen o to, jak dobří jste, ale také o to, jak dokážete s ostatními spolupracovat. Připomínám, že hledáme dva odrážeče, jednoho střelce a chytače. Až vypustím potlouky, camrál a zlatonku, dělejte, co umíte. Hodně štěstí," prohlásil a už otevíral víko bedny. Potlouky okamžitě vystřelily do vzduchu a hned po nich následovala i zlatonka. Camrál musel do vzduchu nebelvírský kapitán hodit. Všichni uchazeči se rozlétli a dělali, co bylo v jejich silách, aby právě oni byli ti nejlepší. Kromě Jamese měl na post chytače zálusk ještě jeden kluk. Byl ze 4. ročníku a tím pádem asi o hlavu větší než James, což by byla výhoda,kdyby nechtěl hrát zrovna na postu chytače. Tady platilo pravidlo, čím menší, tím lepší. Netrvalo dlouho a James svíral zlatonku v prstech. Je nový nebelvírský chytač! Sirius, Remus a Peter nadšeně tleskali a křičeli. 

Když byl James členem nebelvírského famfrpálového družstva, mohli se dál soustředit na Remův problém. "Takže co s tím uděláme?" přemýšlel nahlas Sirius. "Nemusíte dělat vůbec nic. Bude mi bohatě stačit,když mě před úplňkem a po úplňku necháte vyspat," usmíval se Remus. "Už jenom to,že  jste mě nezazdili, je úžasný," pokračoval. "Děláš si srandu? Proč bychom tě měli zazdít? Vždyť máš jen takový malý chlupatý ...problém," nechápal James. Nad tím se musel usmát. "Něco vymyslíme," zakončil debatu Sirius a všichni čtyři se vydali na oběd.

Po obědě Remus všechny nahnal do knihovny, aby si napsali domácí úkol na přeměňování. Když chtěl, uměl být velmi přesvědčivý. "A nedalo by se najít něco tady v knihovně?" promluvil najednou Sirius, který v knize, kterou listoval, očividně nemohl najít ty správné informace. " A co jako myslíš?" nechápal Remus.  No přece něco na ten tvůj problém," vysvětloval Sirius. "Už jsem vám říkal, ať to necháte být. Stejně se to vyléčit nedá," řekl Remus hledící do knížky. "Nemyslel jsem vyléčit. Prostě pomoct," nenechal to být Sirius. "A nebylo by něco v oddělení s omezeným přístupem?" napadlo Jamese. "Naposledy vám říkám,nechte to být." řekl Remus, udělal poslední tečku za větou a zvednul se ze židle. "Jsem unavenej. Jdu spát. Nic nevyveďte," nabádal je Remus na odchodu. James se Siriusem se na sebe jen potutelně usmáli. 

Když se z knihovny vrátili do ložnic,našli Remuse pomalu oddechovat ve své posteli. Bylo teprve odpoledne, se svým plánem museli počkat až do večera. Jakmile hodiny odbyli desátou, vytáhl James ze svého kufru neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe a Siriuse. Petera pověřili hlídáním Remuse. Potom se vydali přes nebelvírskou společenskou místnost, která byla vzhledem k tomu, že byl sobotní večerdost plná, k portrétu Buclaté dámy a pak rovnou do knihovny. Zamířili rovnou do oddělení s omezeným přístupem. Tam ze sebe plášť sundali a začali hledat mezi spoustou knížek. " Máš něco?" ptal se šeptem Sirius. " Ne. A ty?" ptal se zase James. " Nic," odpověděl Sirius. Takhle to šlo nějakou chvíli dál, až zase promluvil Sirius. " A co kdybychom se stali vlkodlaky?" napadlo ho. " No to je skvělej nápad! Nikdy jsem si nic nepřál víc, než být vlkodlakem. A Remus nás určitě rád pokouše," odpověděl ironicky James. "No dobře...asi to nebyl nejlepší nápad," uznal Sirius. " Ne, vážně?" neodpustil si James ironickou poznámku. Hledali dál. "Siriusi? Myslím, že jsem něco našel!" zvolal najednou James. Sirius se k němu hned připlazil. " Zvěromág je kouzelník, který se pomocí magie přeměňuje dobrovolně ve zvíře," předčítal James z objemné a staré knihy. " Vlkodlaci neubližují zvířatům. Útočí jenom na lidi, kdybychom se dokázali přeměnit ve zvířata, mohli bychom s Remusem trávit úplňky, " vysvětloval zběsile James. Oba chlapci se na sebe podívali. "Budou z nás zvěromágové!" zajásali oba najednou.

Omlouvám se , že je kapitola po tak dlouhé době (Navždy :D) ,ale měla jsem příjímačky a tak nebyl čas.