Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

První den

Prvního září se všichni čtyři časně ráno vydali na snídani. Byli plní očekávání co se bude dneska dít. Sedli si ke stolu. Bylo na něm spoustu jídla - párky, slanina, smažená vajíčka, vajíčka na tvrdo, topinky, housky, rohlíky, chleby, cereálie, ovoce i zelenina. Zatímco Sirius ,James a Remus zůstali u cereálií, Peter se cpal snad úplně vším co tam bylo, jako by už nikdy v životě neměl vidět jídlo. James, Sirius a Remus na něj trochu znechuceně koukali, když v tom před každým z nich přistál nějaký papír.

Když si ho lépe prohlédli , zjistili ,že je to rozvrh hodin. Podívali se do kolonky ,která ukazovala ,které předměty budou mít dnes , tedy v pondělí. První hodina: přeměňování, druhá hodina: bylinkářství, třetí a čtvrtá hodina: dějin čar a kouzel a pátá hodina: létání. "Nezní to tak špatně" řekl po chvíli ticha James. "Jo. Až na ty dějiny čar a kouzel. Už jen ten název zní nudně. A ještě dvouhodinovka!" řekl ztrápeně Sirius.

V tu chvíli vešla do Velké síně Lily Evansová v doprovodu svých tří nových kamarádek. James na ni zíral tak upřeně ,až na sebe převrátil svoji misku s cereáliemi. "Do háje! Mám úplně mokrej hábit od mlíka!" zakřičel a prohlížel si svůj promočený hábit. "Ty pako! Mně jsi taky ohodil" nadával Sirius ,kterého mléko z misky taky zasáhlo. " Ááá to studí!" naříkal James, ale to už se k nim řítila profesorka McGonagallová. "Pottere?! Blacku?! Co je to tu za povyk?!" zvýšila svůj přísný hlas a Jamese i Siriuse si změřila přísným pohledem. "Tohle pako mě polilo mlíkem ,paní profesorko!" stěžoval si Sirius. "Nebylo to schválně!" bránil se James. Profesorka McGonagallová si je dál měřila přísným pohledem a pak jen krátce mávla hůlkou. Chlapci byli opět suší. Než se stačili vzpamatovat a poděkovat, byla profesorka McGonagallová pryč. "Jak sakra ví jak se jmenuju?!" ptal se hystericky Sirius. "A jak ví jak se jmenuju já?! ptal se stejně hystericky James. "Včera večer četla jména všech studentů při zařazování, asi si vás pamatuje." vysvětlil prostě Remus. "Ale bylo nás tam hrozně moc. Nemohla si přece zapamatovat všechny jména." namítl James. "Třeba si nezapamatovala všechny ,ale vás dva očividně ano. Asi jí bylo od pohledu jasný ,že budete pěkný čísla" ušklíbl se Remus. V tom k nim zase kráčela profesorka McGonagallová. "Pane Lupine, profesor Brumbál vás po snídani očekává v ředitelně, jelikož pochybuji ,že víte kde je , zavedu vás tam." řekla a zase odešla. "Jo a pak že my jsme čísla. Nejen ,že si McGonagallová pamatuje i tvoje jméno , ale je teprve prví den a ty už budeš v ředitelně." řekl obdivně Sirius.

James si najednou vzpomněl na Lily. Otočil se na ni. Právě ukusovala jablko. Pak mu oči zabloudil k zmijozelskému stolu. Seděla tam ten kluk s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem a taky se díval na Lily. Jamese zase zalila vlna nenávisti. "Proč na ní tak vejrá?" říkal si v duchu. A potom se opět za svoji nenávist zastyděl. Pohledem se vrátil zpátky k rusovlásce. Vlasy ji volně spadaly po zádech a leskly se v slunečním světle ,které do hradu pronikalo okny. "Jamesi? Jamesi?! Jamesi?!!!!" zvyšoval Sirius hlas. "N-no co je?" zeptal se rychle James. " Nic. Jen říkám ,že už bychom si měli jít pro věci. Za 20 minut začíná první hodina." upozornil Jamese. James dopil svoji dýňovou šťávu a všichni čtyři se zvedli. Sirius ,James a Peter šli do ložnic pro svoje věci a Remus za profesorkou McGonagallovou.

Když James ,Sirius a Peter dorazili do ložnice naskládali si učebnice, brky, pergameny a inkoust do tašek. Když měli vše v taškách trochu se zapovídali o Famrfpále a o dnešní první hodině létání. Když se zase vzpamatovali ,uvědomili si ,že už za 3 minuty začíná vyučování a oni ani přesně nevědí kde se učebna přeměnování nachází. Rychle běželi po schodech dolů do Společenské místnosti a ven otvorem ve zdi ,který vznikl ,když se Buclatá dáma vyklonila. Běželi co jim nohy stačily. Jamesovi a Siriusovi stačily ,ale Peterovi moc ne. Všemožně bloudili po hradě a vůbec netušili ,kde by učebna přeměnování mohla být. V Bradavicích bylo tolik chodeb, pater a schodišť ,že byli dokonale ztracení. Až pak jako zázrakem uslyšeli přes dveře jedné učebny hlas profesorky McGonagallová. Zhluboka si oddechli.