Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Podezření a neviditelný plášť

O rok později (2. ročník)

"Takže budeš zítra zase v tahu?" ujišťoval se Sirius. "Jo, mamka je zase nemocná." potvrdil Remus. "Spíš ještě pořád." poznamenal trochu otráveně James. "Proč nejde ke Svatému Mungovi? Tam by ji hned dali do pořádku." nechápal Sirius. "Vždyť víš, že mamka je mudla. Kouzlům moc nevěří. A navíc, Svatý Mung je jen pro kouzelníky a čarodějky." "No jo...jenže takhle jsi každý měsíc pryč. Když ne kvůli mámě, tak kvůli něčemu jinýmu!" zlobil se Sirius "A stihneš to alespoň pozítří na výběr do nebelvírského famfrpálovém družstva?"ptal se James. " To nevím." Remus sklopil oči a radši si rychle sbalil věci do tašky a vydal se ven z učebny. Už nevěděl na co se má vymlouvat. Navíc byl s přicházejícím úplňkem strašně unavený.

Čtveřice zamířila k učebně Obrany proti černé magii. Usadili se do lavic a čekali na příchod dalších studentů a učitele.

Po hodině Obrany ,ze které dostali za domácí úkol napsat na 20cm pergamenu pojednání na libovolné téma týkající se Obrany proti černé magii, následovalo Přeměňování, kde měli za úkol přeměnit brouka v knoflík. Většině studentům jakoby se všechno co se naučili v minulém roce, přes prázdniny vykouřilo z hlavy. Opravdu jen hrstce se podařilo z šestinohého lezoucího tvorečka udělat kulatý knoflík. Některým z knoflíku trčely nožičky a jiným tykadla, ale většině studentů brouk nerušeně pobíhal po stole a kouzlo na něj nemělo žádný účinek.

Po Přeměňování byl oběd. Peter do sebe hrnul jeden talíř za druhým a i Sirius s Jamesem měli svoje talíře skoro prázdné. Jen Remus se svého jídla ani nedotknul. Něměl hlad ani chuť. Bylo mu mizerně. Úplněk je už zítra a jemu bylo špatně už jen z pomyšlení na to. "Vypadáš hrozně." řekl upřímně Sirius. "Jo, díky" usmál se Remus. "Měl bys něco sníst." "Nemám hlad." odmítl Remus. "Je to fakt dobrý. Koukej Peter už má patej talíř." zkoušel to James. "Nemám hlad!" zopakoval Remus o něco rázněji než chtěl. Bylo ticho. Kluci nebyli zvyklí, že by Remus zvyšoval hlas, nebo byl nějak nepříjemný. Remus se zvednul "Jdu se projít." řekl už na odchodu. Pořád bylo ticho. "Co chcete dělat odpoledne?" prolomil mlčení Sirius. "Nenapadlo by mě ,že to řeknu, ale nepůjdeme do knihovny?" navrhnul James. "Jsi spadnul?! Co tam?" zhrozil se Sirius. "No, na Obranu máme mít to pojednaní a zítra nebude čas, protože je ten výběr do famfrpálového družstva, tak jsem si myslel, ať už to máme za sebou." odůvodnil svůj neobvyklý odpolední plán James. "No tak jo...Na co chceš vůbec to pojednání psát?" zeptal se Sirius. "No, přemýšlel jsem, že na vlkodlaky. Noční obludy máme sice probírat až ve 3. ročníku ,ale co? Alespoň budu už něco vědět. A co ty?" "Já jsem přemýšlel o tématu Kletby, které se nepromíjejí. Máme je brát až ve 4. ročníku ,ale něco málo o nich ví každej a zbytek dohledám v knížkách." řekl Sirius s odporem u posledního slova. Do knihovny s sebou vzali i Petera i když ještě neměl žádnou přectavu, co za téma si vybere.

V knihovně, kde vládla přísnou rukou madame Pinceová se nikdo neodvážil rušit klid. Všichni studenti v knihovně tišše seděli za stoly a četli a vypisovali nebo si dělali domácí úkoly. Mezi poličkami knih se mihly ohnivé vlasy. James zpozorněl. Tuhle barvu měly jen jedny vlasy na světě. Jen co majitelka ohnivé hřívy vyšla zpoza regálů zazářily jako smaragdy i její zelené oči. James zapomněl na všechno kolem a byl najednou tak šťastný. Asi by to trvalo mnohem déle, kdyby nezahlédl taky odlesk mastných černých vlasů. Zase tam byl. Snape.U ní. U Lily. James měl najednou takový záchvat žárlivosti, že musel něco udělat. Došel ke stolu, kde seděli Lily a Snape a jakoby náhodou vrazil do Snapeova pečlivě vyrovnaného komínku knížek, který se sesunul na zem. "Dávej pozor!" vyjel trochu podrážděně Snape "Jejda. Promiň. To jsem nechtěl." řekl James s hranou lítostí v hlase. "V pohodě." nechal to být Snape a začal knížky zvedat z podlahy. Jamese stálo veškeré jeho sebeovládání, aby Snapeovi ještě "omylem" nepocintal tuší domácí úkol na lektvary, který ležel na stole. Najednou si vzpomněl na to ,že je tam i Lily a podíval se na ní, ale ona upírala oči do nějaké knížky. V tom do něho drknul Sirius. "Tak jdeš?!" vyštěkl netrpělivě. "Jo! V klidu!"řekl podrážděně James, který by nejradši Lily pozoroval celý den a radši rychle odešel, aby ho vztek přešel.

Vybrali si stůl na druhém konci knihovny a začali se věnovat pojednání na Obranu proti černé magii. James si našel hromádku knížek o vlkodlacích, Sirius o kletbách, které se nepromíjejí a Peter si udělal polštář z první knížky, kterou našel. Dlouhou dobu mlčky seděli, četli a vypisovali, když James prolomil ticho." Dovedete si přectavit, že by jste se každý úplněk proměňovali v nějakou bestii a nemohli byste se ovládat?" "Jo, docela děsivá přectava." zamýšlel se Sirius. "Je zajímavé, že zítra je úplněk." poznamenal James. "Jo, a Remus jede zase pryč." připomenul podrážděně Sirius. James se zarazil. "Jo...je úplněk....a Remus jede zase jako každý měsíc pryč." řekl James ,jako by ho něco napadlo, nebo si něco najednou uvědomil. "Jo..no a? Snad si nemyslíš, že by Remus...." nedokončil Sirius. "Všiml sis jak dneska vypadá? Jak vypadá před každým úplňkem? A jak vypadá po úplňku? Ty škrábance. Vždycky má další škrábance. Myslíš ,že mu je dělá máma ,když za ní jezdí? Ne! Udělá si je jako vlkodlak!" vysvětloval zběsile James. Přes to ale mluvil potichu, aby je náhodou někdo neslyšel. "Jamesi, to je blbost! Myslíš, že bychom si za ten rok, co ho známe, nevšimli, že je vlkodlak?" snažil se Sirius Jamese zklidnit. "Ale podívej, jak do sebe všechno zapadá! Musíme to zjistit. Jestli vážně není..." nedal se James, ale Sirius ho přerušil. "A jak to chceš asi udělat?! To se ho chceš jako zeptat? 'Jé! Ahoj Remusi, víš, možná to bude znít trošku divně, ale nejsi náhodou vlkodlak?' " Teď už poslouchal i Peter,který se vzbudil. "Něco vám ukážu. Kašlete na knížky. Jdeme!" řekl James a bylo jasné, že nemá cenu mu odporovat.

Všichni tři se tedy zvedli, knížky nechali, kde jsou a vyběhl z knihovny s Jamesem v čele. K Peterově zděšení celou cestu běžel. Zastavili se až před obrazem Buclaté dámy, které řekli heslo a běželi dál až do chlapeckých ložnic. "Tak...co..je?" vydechoval zadýchaný Sirius. "Uvidíte." odbyl ho James a z pod postele vytáhl svůj kufr a začal z něj vyhazovat věci, až našel co hledal. Z kufru vytáhl tenkou, sříbřitě šedou látku. "Co to je?" zeptal se Sirius bez špetky vzrušení v hlase. "To je prosím neviditelný plášť." pronesl slavnostně James. "Jo, jasně. A kde bys ho asi vzal?" nevěřil Jamesovi Sirius. "Zdědil jsem ho." odpověděl prostě James. "Tak to ti nežeru." ušklíbnul se Sirius. "Tak sleduj!" ušklíbnul se na oplátku James a plášť přes sebe přehodil a v tu chvíli zmizel. Sirius a Peter zůstali stát s pusou dokořán a s očima stále upřenýma na místo, kde jejich kamarád zmizel. Byla to vážná situace, ale James si nemohl tenhle vtípek odpustit. Obešel chlapce, kteří doteď stáli s otevřenou pusou a upírali zrak tam, kde si mysleli, že stojí pod neviditelným pláštěm a zezadu oba dva kluky plácl do zad. Oba dva nadskočili. Možná to bylo částečně i úderem. "Ty blbečku!" zanadával Sirius a ztrhnul že smějícího se Jamese plášť. "Takže je fakt pravej?" ujišťoval se Sirius. "Pravej, nefalšovanej." přikývnul James. "Paráda!" vydechnul obdivně Sirius. "Ale jak nám to pomůže s Remusem?" zeptal se Peter. "No jak asi? Budem ho sledovat." vysvětlil nadšeně James.

Je tady další kapitola! Jestli jste dočetli až sem, tak děkuju a tleskám. Zase bych vás chtěla poprosit o nějakou odezvu v komentářích. Děkuju :)