Pobertové - "Slavnostně přísahám ,že jsem připraven ke každé špatnosti."

Albus Brumbál

Starý muž s šedými vlasy i vousy co seděl uprostřed učitelského stolu vstal a mile se na všechny usmál. "Vítejte v Bradavicích!" řekl ,jakoby mu nic než být tady nepůsobilo větší radost. "Je mi potěšením vidět vás tady opět v novém školním roce. Ale protože máte všichni určitě hlad po tak dlouhé cestě, nebudu už zdržovat svými řečmi. Pusťte se do jídla!" tleskl a na všech čtyřech stolech se objevila hromada všemožného jídla: hovězí pečeně, pečené kůře, vepřové a jehněčí kotlety, párky slanina bifteky , vařené brambory pečené brambory hranolky , dušený hrášek a mrkev a větrové bonbóny. Čtveřice chlapců na to nejdříve vyjeveně koukala (ostatně jako všichni prváci) ,ale pak se dali do jídla. Snažili se ochutnat všechno a tak si dali od všeho trochu ,tedy kromě Petera, ten si dal od všeho hodně. Když už byli plní ,že by do sebe už ani sousto nedostali, ze stolu zmizely zbytky a objevily se tam zákusky. Nezkušení prváci, kteří nevěděli, že zákusky budou, se teď proklínali, že si nenechali žádné místo. Když se všichni do sytosti najedli i zakusků, muž uprostřed učitelského stolu se opět postavil a řekl "Teď jste tedy najedení a už vás mohu obtěžovat svou řečí. Začněme zákazy. Vstup do Zapovězeného lesa je všem studentům zakázán." řekl a přejel očima celou Velkou síň. "Dále k mým zákazům přibude pohyb v blízkosti nedávno vysazené vrby mlátivé ,která se nachází na školních pozemcích." řekl a na okamžik spočinul očima na Remusovi. "Mohla by vás ošklivě zranit. A poslední upozornění : zkoušky do famfrpálových družstev se budou konat v posledním zářijovém týdnu. Nyní vás prefekti jednotlivých kolejí odvedou do společenských místností. Dobrou noc" řekl a naposledy se na všechny usmál a potom....zmizel. Všichni prváci vyjeveně koukali na místo ,kde ještě před chvílí stál vousatý muž. Starší studenty to ale očividně ani přinejmenším nepřekvapilo. "Nebelvír ke mně!" volal hnědovlasý kluk. Jako první se vzpamatoval Remus. Vstal a šel za volající klukem. "Nebelvír ke mně!" Hned na to se vzpamatoval i James a Sirius a následovali Remuse. Ještě chvíli to dalo ,ale nakonec se vzpamatoval i Peter a rychle Remuse, Jamese a Siriuse dohnal. Přidali se k hloučku prváků ,kteří se shlukli kolem hnědovlasého kluka. "Zmijozel ke mně!" volal kluk s plavými vlasy na ramena , špičatým obličejem a šedýma, přimhouřenýma očima o kus vedle. "Už jste všichni?" ptal se hnědovlasý hluk a začal nebelvírské prváky počítat, když napočítal do osmy řekl "Vypadá to ,že ano. Tak půjdeme." a vedl prváky ven z Velké síně do Vstupní síně po mramorových schodech nahoru ,pak po chodbách a dalších schodech až se ocitli před obrazem obtloustlé paní. "Heslo?" zeptala se. Několik studentů (hlavně z mudlovských rodin) vyjeklo úžasem. "Intrare." řekl hnědovlasý kluk. Obraz se vyklonil do strany a ve stěně se objevil průchod. Všichni postupně prolezli průchodem a ocitli se v místnosti ,kde bylo plno křesel ,stolů a židlí , v krbu praskal oheň. "Tohle je nebelvírská společenská místnost" řekl hnědovlasý hluk. Dívčí ložnice jsou napravo a po schodech nahoru a chlapecké doleva a po schodech nahoru." řekl kluk a rozloučil se. Kluci a holky se tedy rozešli a šli do svých ložnic. Čtyřice holek se vydala po schodech napravo a čtveřice kluků po schodech nalevo. Vyjít všechny ty schody po takovém množství jídla, které snědli bylo namáhavé ,když otevřeli dveře ložnice svalili se každý do jedné že čtyřech postelí s tmavě červenými sametovými nebesy. "Kdo myslíte ,že byl ten vousatej týpek?" zeptal se Sirius po chvilce ticha. "To byl Albus Brumbál, bradavický ředitel." odpověděl Remus. "Bylo ale fakt hustý ,jak najednou zmizel." řekl James. "Jo! Byl najednou prostě pryč!" přitakal nadšeně Sirius. " Asi se přemístil." řekl Remus. "Jakto ,že tohle všechno víš? zeptal se James. "Něco málo jsem o něm četl a taky už jsem se s ním setkal." řekl opatrně Remus. "Jak to?" zeptal se Sirius ,ale jeho otázka skoro zanikla v hlasitém zachrápání. James ,Sirius i Remus se začali smát ,ale pak rychle přestali ,aby Petera nevzbudili, pak se každý převlékl do svého pyžama a šli taky spát.