Window

drug

V hlavě ji pořád pronásledovalo těch pár slov z dopisu. Nemohla přestat myslet na to, co v něm stálo.
Vždy Tě budu sledovat, vždy budeš má. Lezl jí mráz po zádech, kdykoliv si na tyto slova vzpomněla. Bála se k oknu sedat, protože by ji viděl.

Jenže mu to drásalo nervy. Absolutně to nesplnilo jeho očekávání. Doufal, že ji to potěší, že bude ráda, a proto se rozhodl každý den házet pod dveře dopisy a různé dárky. Potřeboval ji. Byla pro něj jako droga. Závislost, která každým dnem, každou minutou i vteřinou sílila.