Window

blood

Ani na vteřinu nezamhouřila oči. Poslouchala jeho pravidelný dech. Vnímala tu zvláštní energii, sálající z jeho těla přilepeného vedle ní. Nedokázala porozumět jeho děsivému počínání.

Hypnotizovala tikající hodiny vysící na stěně. Mučivě pomalé tempo času jí drásalo nervy. Přála si, aby jej momhla popohnat vpřed. A i přestože nechtěla, po pár minutách netečného zírání do zdi přivřela oči a ponořila se do lehkého neklidného spánku.

Když se ráno probudila trhnutím, už vedle ní neležel. S obrovským oddechem si promnula oči. Cítila se tak vyčerpaná, protože skoro nic nenapsala. Otočila se na druhou stranu postele, kde na ni čekal nový vzkaz.

Bez dechu malý papír rozložila a očima přeskenovala čtyři slova napsaná na něm tou stejnou rudou barvou jakou byl napsán minulý vzkaz. Na pár vteřin se pozastavila nad tím, kde asi tu barvu, připomínající krev bere. Myšlenku, která se ji objevila v hlavě pro jistotu zahnala do zákoutí její hlavy. Ještě jednou na větu pohlédla a s těžkým vědomím, že dnes ji opět navštíví se odebrala do kuchyně udělat si horký čaj.