Window

bell

Netečně na něj zírala.
V hlavě si pořád přehrávala, co vyslovila. Nepřišlo jí to nebezpečné, i když nevěděla, co je zač. Vytvořila si k němu zvláštní pouto. Věřila, že jí neublíží, i přestože z něj měla strach.

Po pár dlouhých vteřinách se mu na tváři vytvořil podivný úsměv. Někdo by jej nazval úšklebkem, ale ona si to nechtěla připouštět. Slezl z parapetu do bezpečí jeho bytu. Hluboce si oddechla, protože jí bylo jasné, že se zabít už nehodlá. Chvíli tam jen tak stál, ale potom zmizel.

Nevěděla, co si o tom má myslet, tak se jen posadila a čekala, kdy se znovu objeví, ale v tom... zazvonil zvonek u jejích domovních dveří.

Zdraviiim! ❤️💕
Doufám, že se vám tenhle příběh líbí, protože mě hrozně baví psát! :)
A budu ráda, když zanecháte názor. :)
A co si myslíte, že se stane?