Window

ariana

Muž v tmavě hnědém na první pohled obnošeném obleku si jako už po několikáté popotáhl ze své skoro vykouřené cigarety. Nedopalek típl o popelník stojící na stole plném rozházených papírů a všelijakých spisů. Poškrábal se na svém pár dní starém strništi a do druhé ruky si vzal noviny s titulkem, který jej přiměl zabrblat nespočet neslušných nadávek. Další oběť stále nedopadeného sériového vraha. Rozčíleně odhodil noviny někam za sebe a popadl ze stolu jeden ze spisů s černobílou fotkou mladé dívky na boku. Zamračil se nad nevinnou tváří té dívky a druhou rukou si vzal papír z dalšími dvanácti fotkami ostatních obětí.

Po několika minutách neustálého hledění do jejích nevinných tváří stále nedokázal najít nějaké správné vodítko, které by ho dovedlo k místu, kde se podezdřelý mladík, stojící za všemi těmi ohavnými činy, nachází.

,,Šéfe!" zakřičela mladá mulatka, zatímco mířila svižnými kroky ke stolu, za kterým seděl onen muž.

,,Co?" zavrčel, na první pohled podrážděn jejím náhlým narušením proudu jeho myšlenek.

,,Viděli ho!" Žena záměrně přehlížela jeho nevrlý tón a pohodila mu před obličej kus papíru s naškrábanou adresou.

,,Kde?!" Rychle se napřímil a okamžitě si začal prohlížet adresu. ,,Kurva. On je v Londýně?!"

,,Ano! Ano! Ta ulice je odtud dvacet minut autem!" Divoce přikyvovala žena, zatímco si rukou neklidně projíždela ve svých černých kadeřích.

,,Jdeme!" zavelel muž, popadl svůj kabát a za pár vteřin už
společně vycházeli z kanceláře.

Když černý Ford zastavil před jedním z panelových domů, muž popadl revolver, který měl pečlivě schovaný ve vnitřní kapse kabátu a ještě než vkročil dovnitř, se zahleděl na temné nebe nad ním. Skoro neslyšně sykl k obloze pár slov, i přestože věděl, že jej osoba, ke které šeptal neuslyší.

,,Už mi neutečeš, šmejde." S těmito slovy rozrazil dveře a s dvacetičlennou skupinou ozbrojenců v patách se vydal dovnitř, dobadnout onoho neznámého vraha, který pozoroval dívky z okna.

A tak musela poslední třináctá dívka, jménem Ariana zemřít, aby mohly všechny ostatní žít.

K O N E C

----------------------------------------------
author's words
Hrozně moc bych vám všem chtěla poděkovat! Za vaši podporu v podobě hlasů a krásných komentářů.❤️ Dokonce jsme přesáhly 2,5K přečtení, což je úplně snushsnsjdjd!:P, protože už jen pomyšlení, že někdo čte všemožné výplody mé fantazie, je úplně boží!:D😍

Nikdy by mě - upřímně - nenapadlo, že zrovna já se budu vyžívat v takovémto
stylu příběhu, ale opak je pravdou a já jsem si tuto povídku naprosto zamilovala a taky užila!❤️

Doufám, že vás tak trochu otevřený konec nezklamal a ještě jednou chci poděkovat za vše!❤️