Window

bedroom

Hodiny odbily desátou, když zazvonil zvonek u dveří. Na chvíli ji napadlo, že mu neotevře, ale vzápětí se jí před očima zjevil kus papíru, který jí poslal pode dveřmi. Nemusela se k němu ani sklánět, aby si jej mohla přečíst.

Budeš litovat, pokud mi neotevřeš květinko.

Rudá barva hrubě napsaných slov byla až do očí bijící. S roztřesenými prsty vzala za kliku a s hlubokým nádechem dveře otevrěla.

Její oči ve vteřině našly cíl, který očekávaly. Z jeho temného pohledu sálalo nespočet emocí, které nedokázala zachytit a popsat. Neuměla v něm číst stejně jako všichni ostatní.

Bez dovolení vkročil do jejího bytu a v jejím skromně zařízeném obýváku se majetnicky rozhlédl až jeho pohled spočinul zpátky na její tváři. Bezeslov k ní přistoupil a chytil ji za ruku. Ledová energie, která do ní při jeho dotyku proudila ji děsila.

Táhl ji za sebou až do její ložnice, kde ji posunkem hlavy naznačil ať si lehne. Jakmile to po několika pohledech po po stopě nějaké nápovědy v jeho tváři udělala, ulehl vedle ní. Zavřel oči a s tichými nadéchy a výdechy začal usínat.

----------------------------
Něco se blíží...