,,Pojď!" Surově jí chytil za zápěstí a bez jediného pohledu na její vyděšený výraz, s ní vykročil směrem k nedalekému lesu v parku.
,,Kam to jdeme?" Zaječela s jasným strachem v hlase. Nijak na ni nereágoval a dál ji vlekl za sebou. Bála se, ale zázrakem v sobě našla poslední zbytek odvahy, prudce zabrzdila a vyvlekla svou ruku z jeho sevření.
,,Nikam nepůjdu." Zašeptala do jeho zad. Zakroutil hlavou. Cítil se vytočeně. Ještě žádná z dívek mu nikdy nevzdorovala. Nerozuměl tomu. Otočil se a zabodl svůj tmavý pohled do jejích očí.
,,Tys to stále nepochopila?" Promluvil po několika vteřinách bedlivého zkoumání její tváře.
,,Jsi moje. Uděláš, co budu chtít." Jeho hlas zněl pohrdavě. Slyšela v něm tolik zloby. Vykročil jejím směrem. Chtěla ustoupit. Chtěla utéct, ale její nohy jako by vzdorovaly. Nemohla se hnout z místa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Miláčci moji! Hrozně vám děkuju Window je dnes #35 v Povídce a to je prostě pro mě úplně WOW! Jste skvělí❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️
