I'm Only Human [The Maze RunnerFF]

9

Celou noc trčím v provizorním vězení. Párkrát jsem slyšela jak se tomu říká, ale už jsme to zapomněla. Vlastně je to jen vyhloubená jáma a přes ní hozené bambusové mříže. Alby rozhodl, že jsem příliš nebezpečná. Možná má pravdu, ale možná ne. 

,,Tak z mojí malé sestřičky se vyklubal bojovník." Ozvalo se nade mnou. Pomalinku jsem zvedla hlavu a uviděla Thomase sklánějícího se nad mřížemi. Ještě víc jsem upevnila svůj úšklebek. 

,,Možná jsme ti měli říct všechno, když jsi přijela." Vážně. Nekecej. Celou tu dobu to z nich páčím a pak, když se něco podělá mi to přijde říct sám. 

,,Co jste mi měly říct? O labyrintu, o nenalezeném východu, o útesu, o uštknutí..." Mohla bych pokračovat ještě dál, ale přerušil mě Thomas. 

,,Jak to všechno víš?" Podivil se a upřel své oči na mě. 

,,Gally." Pípla jsem. Jen z tohohle jednoho slova bylo jasné od koho to vím. 

Thomas už otvíral pusu, že řekne něco dál, ale přerušil ho jako vždy klidný hlas Newta.  ,,Měl bys jít." Neznělo to jako oznámení spíš mu to rozkázal. Thomas se bez jediného slova zvedl a zamířil pryč. Ještě než zmizel z dohledu tak mi věnoval lítostný pohled. 

Newt bez jediného pohledu na mě otevřel klec a pokynul mi abych ho následovala. 

,,Našli jsme Gallyho." Šeptl. Při vyslovení toho jména jsem sebou škubla. ,,Byl na živu a ještě se nás snažil zabít." Zlomil se mu hlas. 

,,Byl uštknutý?" Zeptala jsem se tiše. Newt se na mě zvláštně podíval. Nic neřekl, místo toho kývl. 

,,A co Alby. Co ten na to říká?" 

Newt sebou lehce škubl. Bylo zjevné, že ztratil svůj klid. ,,On je..taky uštknutý." Pípl. 

Skvělé. Další adept na mé zabití. Ale jestli Alby je mimo provoz tak to znamená, že Newt to tu teď vede. Nechci být zlá, ale to se mi náramně hodí. 

,,Co se mnou uděláte?" Zeptám se. 

,,Nic, byla to sebeobrana. Dál budeš dělat v kuchyni a jako by se nic nestalo." 

To si dělá srandu? Nic se nestalo. ,,Kdo všechno chodí tam ven." Vypadlo ze mě. 

,,Proč se na to ptáš?" Podivil se. Pokrčila jsem rameny a vyčkávala na jeho odpověď. ,,Už jen Thomas a Minho. Ostatní to vzdaly." Padavky. 

,,Hele můžu ti věřit?" Chytla jsem ho za rameno a otočila k sobě. Teď jsme se koukaly z očí do očí. Klidně kývl. Nikdy se nedá věřit nikomu, ale teď to jde stranou. 

,,Pamatuješ si na to jak jsem si vzpomněla, že Thomas je můj bratr.  Nebo jak jsem zabila rmuta....Není to náhoda. Jsou to vzpomínky." Pořád jsem snižovala hlas jako bych se bála, že nás někdo uslyší. ,,Napadlo mě, že kdybych šla tam ven...Možná bych si vzpomněla." 

,,V žádném případě. Tam venku je to nebezpečnější než si myslíš." Vyjekl. 

,,No tak Newte....kde to podle tebe je bezpečné. Možná si doopravdy vzpomenu a dostaneme se ven.....Za pokus to stojí." 

,,To není pokus..to je zahrávání se životem."  Prohrábl si vlasy. 

,,Vím že je to riskantní, ale....prosím. Chci pomoct. A tím že budu krájet papriku v kuchyni se nic nevyřeší." Rozmáchla jsem se rukama kolem sebe. Bylo vidět, že Newt zápasí sám ze sebou. 

Po chvíli ticha konečně promluvil. ,,Promyslím to." 

Na tváři se mi začal rýsovat úsměv. Vím. Není to stoprocentní, ale řekl, že to promyslí. Musela jsem vypadat jako idiot. Usmívala jsem  se od ucha k uchu a neodolala jsem objetí. Pevně jsem Newta objala a při tom jsem se pořád smála. 

Juj. Nový díl po docela dlouhé době. Za to se omlouvám. =3 Tak co myslíte že se stane? Hm....Jinak komentuje a hlasujte jako vždy. A taky jako vždy se omlouvám za chyby.