I'm Only Human [The Maze RunnerFF]

8

 ,,Chápu, že se mnou máš problém....I když nevím proč." Zamumlala jsem.  ,,Ale to neznamená, že mě musíš zabít." Přitiskla jsem se ještě víc na kamennou zeď. Gally zpomalil. Už jsem si oddechla, že mě nechá na pokoji. Spadl mi kámen ze srdce dokud nevytáhl nůž. Kámen mi naskočil opět na srdce a ještě dvakrát těžší. 

Proboha co chce dělat. On se zbláznil. Mluvily jsme spolu sotva dvakrát. Fajn, přiznávám, že ne v dobrém, ale to je jedno. 

,,Za všechno můžeš ty." Zařval ještě před tím než na mě skočil.

Vyjekla jsem bolestí když nůž projel mým stehnem. Svalila jsem se na zem a rychle si přiložila ruku na ránu. Nehorázně to štípalo. Chtělo se mi brečet, ale v této situaci na to není čas. Gally nezaváhal a opět se napřáhl nožem. 

Stihla jsem se trochu odvalit a udělala jsem dobře. Ostří se zabodlo do země jen milimetr od mé hlavy. Gallymu chvíli trvalo než vytáhl nůž ze země a toho jsem využila. Zdravou nohou jsem ho kopla do břicha. Ani na vteřinu jsem nezaváhala a rychle se zvedla. 

Nemůžu tomu říkat běh ani kulhání spíš jen marný pokus snažit se chodit. Nicméně mi nic jiného nezbylo. Co my nohy dovolily jsem udělala. Klopýtala jsem dál, pryč od rohu a od Gallyho. 

I když jsem dělala co jsem mohla tak to nestačilo. Za chvíli mě doběhl a byly jsme tam kde před chvílí. Jedné plus bylo, že neměl nůž. Musel ho upustit. 

Když jsem si vzpomněla na nůž. Kde je ten můj. Zběsile jsem pohledem běhala ze stromu na strom dokud jsem ho nezmerčila na stromě kousek ode mě. Zamířila jsem k němu. 

Ano, mám ho. Nejsem odepsaná. Ne počkat jsem odepsaná. Zabrala jsem za něj a nic. ,,Ne, ne, nenenene." Začala jsem s ním lomcovat. Gallyho funění a křupání větviček se stále přibližovalo. 

,,No tak. Dělej." Hystericky jsem zaječela. Gally byl už jen kousek ode mě. Už jsem cítila jeho pařáty jak mě škrtí. mlátí či něco jiného. Opět jsem zabrala a tentokrát vší silou.  

Nůž povolil. Nezmohla jsem se na nic jiného než na to abych ho natáhla před sebe. Na nic jiného nebyl čas. 

Newt's view 

Od té doby co jsme se "pohádali"  jsem Amy neviděl. Pomalinku se stmívalo a já o ní dostal docela strach. Vlastně od té doby co se stalo s tím rmutem jsem neviděl ani Gallyho. 

,,Hej Newte, jsi nějakej přešlej. Dej si pohov." Křikl po mě Minho. Na to že ho málem sežral rmut tak je v pořádku. Jen jsem nad ním zakroutil hlavou.

Zadíval jsem se na lesík a opřel se o podpěrný sloup. Z ničeho nic se z něj vnořila postava. Přes lehkou mlhu jsem nepoznal o koho jde. Ale bylo jasné,že ta osobně masivně kulhá. Pomalinku se přibližovala. Nevydržel jsem čekat a rozešel se za ní. 

Asi pět metrů od postavy šlo až poznat kdo to byl. Byla to Amy. Na jednu stranu se mi ulevilo že je v pořádku, ale když jsem viděl jak vypadá tak jsem se zděsil. 

Byla celá od krve a další jí vytékala z rány na noze. Krvavý flek měla i na břiše a obličej měla celý mokrý od slz. Najednou se zastavila a zhroutila se k zemi. Jen tak tak jsem jí stačil zachytit a zmírnit pád. 

,,Já..já nechtěla, ale pokud by to nebyl on tak by.....by jsem to byla já." Šeptla skoro neslyšně. 

,,Kdo? Co se stalo?" 

,,Gally. On..on mě napadl tak jsem se bránila. Já nechtěla...Newte, musíš mi věřit já za to nemůžu." 

Ouuu. Tak se nám to nějak rozjelo. =D  Udělala dobře. Já bych Gallyho zabila hned při první příležitosti. =3  Doufám, že se vám díl líbil. 

 Omluvám se za chyby. ( tak jako vždy ) =D