I'm Only Human [The Maze RunnerFF]

14

Těžce jsem se zvedala ze země a bez jeho pomoci bych se ani nezvedla. Ovšem jakmile na mě sáhl tak jsem odskočila metr od něj. „nesahej na mě." Zabručela jsem.

,,Amy..." Chtěl něco říct, ale nedořekl to díky má ruce ocitající na jeho tváři. Hekl a předklonil se mírně dopředu.

„Chápu, zasloužím si to." Opět se napřímil a podíval se mi přímo do očí. Jeho oříškové kukadla mě hypnotizovaly. Ctíc či nechtíc jsem oční kontakt přerušila a koukla se do země.

,,Měl by jsi jít." Šeptla jsem

„To nemyslíš vážně , viď?" Povytáhl obočí.

„Ano myslím..." Zastavila jsem se a vytáhla nůž. „Tady nejsem v placu, takže vypadni." Křikla jsem po něm až trochu nadskočil.

„A teď mě omluv, mám hodně práce." Procedila jsem skrz zuby.

„Co máš za práci? Hmm...Procházet se labyrintem a čekat na vzpomínku, která nemusí přijít. Každou další vteřinu jsi blíž smrti a mě děsí , že ti je to jedno."

„Nezapomeň, že umírám kvůli tobě." Štěkla jsem. Poprvé za ten čas co jsem s ním strávila jsem mu viděla v očích zlost. Ovšem ne zlost na mě nebo na ostatní, měl zlost sám na sebe.

Je pravda, že on za to celkově nemůže. Já jsem ho k tomu donutila, ale měl na výběr. Možná jsem ho mohla ještě překecat, nebo....Ne. Na nic takového nesmím myslet. Prostě jsem tady. Jsem vyhnanec, mám hlad a jak říkal Newt: Každou další vteřinou jsem blíž k smrti.

Nic neřekl, jen se vydal ke mně. Možná je tak naštvaný, že mi něco udělá. Třeba mi roztříští lebku o stěnu labyrintu,nebo tak něco. Ale neudělal to. Místo mých představ mi vzal obličej do dlaní a přiložil rty na mé. Ten hajzlík mě políbil. Měla jsem sto chutí mu vrazit, ale místo toho jsem stála jako omámená.

Odtáhl se s úsměvem na tváři. Zato já jsem se mračila jako nikdy před tím. Všechno to dělá ještě horší.

„Teď je mi ještě hůř než předtím." Pípla jsem.

Opět nic neřekl a přitáhl si mě do objetí. ,,Kdykoliv byl někdo vyhnán tak se počítalo s tím, že umře. Vyhnání do Labyrintu bylo spíše pokus o to přežít. Nikdy, nikdo nepřežil noc v labyrintu a ty jo. Není pravidlo, že když to přežiješ tak se nesmíš vrátit."

Došlo mi kam tím míří. Problém byl, že ani já jsem nevěděla jestli se chci vrátit. Jediný co chci je dostat se odsud. A když se vrátím do placu. Do vězení. Tak to je opak toho co chci. Dokážu se os sebe postarat. Dokážu zabít rmuta, dokážu si vzpomenout, možná. Ale to je jedno stále mám naději.

„Ne." šeptla jsem.

,,Prosím?" Odtáhl se a nechápavě se ne mě podíval.

,,Chci tu zůstat, chci se dostat ven a možná vím jak na to."

Já jsem mizerná romantička. =/ =D Omlouvám se za to jestli se vám ty části poslední dobou zdají takové chabější. Ale nějak jsem poslední dobou unavená, ale snad se aspoň trochu líbí. Hlasujte, komentujte. =3