2 června 2014
Drahý Elliote,
Je čas, aby ses dozvěděl, jak jsme se s Tomem vlastně poznali. Mám pocit, že už jsem někde začala. Nebo jsem si to jen vysnila? Nevím. Začnu od začátku.
Byl pochmurný den. Nepršelo, ale nebylo k tomu daleko. Slunce bylo schované za mraky. Na chodnících byly louže z předchozí noci.
Šla jsem, hlavu skloněnou. Sluchátka v uších. Jak jinak. Zásadně nechodím jinak, než se sluchátky v uších. Tedy, chodívala jsem. Všechno se tak nějak mění.
Najednou do mě někdo prudce vrazil, já ztratila rovnováhu a spadla přímo do kaluže. Teď když na to vzpomínám, usmívám se u toho. Je divné se znovu usmívat. Mít koutky úst nahoru.
Podal mi ruku, vyzvedl mě nahoru a začal se mi omlouvat. Pořádně jsem si ho prohlédla. Hnědé vlasy, zelené oči. Měl sympatický obličej. Vrásky od smíchu okolo očí.
V tu chvíli jsem zapomněla na nějakou louži. Byl tam jen on.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
Короткий рассказDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
