20. listopadu 2014
Drahý Elliote,
Potkali jsme se dneska ve škole. Poprvé jsem tě viděla s partou kamarádů před třídou. Rychle jsem prošla kolem vás.
Podruhé to bylo po vyučování. Seděla jsem ve studovně do půl čtvrté. Chtěla jsem být co nejkratší dobu doma. Nesnesla jsem matčin zmučený pohled, kterým mě pokaždé obdarovala, když mě viděla. Zvedla jsem se, posbírala si učebnice a šla k východu. Prošla jsem kolem učebny, kde se učila hudebka. Ozývaly se z ní zvuky klavíru. Zastavila jsem se a popošla zpátky. Seděl jsi za klavírem a hrál. Chvilku jsem tě pozorovala. Když jsem se chystala odejít, zvedl jsi hlavu a uviděl mě. Urychleně jsem se rozběhla pryč. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře. Zavolal jsi na mě. Jménem. Víš, jak se jmenuju. Zastavila jsem se a pomalu se otočila.
Ty: Jenny?
Já:
Ty: Jsi Jenny viď?
Přikývla jsem.
Ty: Já...chtěl jsem se na něco zeptat.
Já:
Ty: Proč jsi tak smutná.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
NouvellesDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
