1. ledna 2015
Drahý Elliote,
Po půl hodině jsme došli. Byla to autobusová zastávka.
Já: jsme tady?
Ty: Ne. Ještě ne.
Já: uf.
Zasmál ses. Okolo očí se ti utvořily vějířky vrásek.
Ty: Musíme tam dojet.
Já: čím?
Ty: autobusem.
Já: to vůbec teď něco jezdí?
Ty: samozřejmě. Neznamená přece, že když je jednatřicátého prosince, nebudou jezdit autobusy.
Já: jo, to je pravda. Promiň.
Zasměješ se.
Ty: nemáš se za co omlouvat.
Tím naše veškerá konverzace končí. Aspoň pro teď.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
Short StoryDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
