1. ledna 2015
Drahý Elliote,
Po deseti minutách přijel autobus. Pokoušela jsem se zjistit, kam jedeme, ale odmítal jsi mi cokoliv říct. Vystoupili jsme po dvaceti minutách. Byli jsme uprostřed Londýna.
Já: páni. Ani si nepamatuji, kdy jsem tady naposledy byla.
Ty: jezdím sem skoro každý týden.
Já: jakto?
Ty: je v nemocnici.
Opatrně jsem se na tebe podívala. Nedal jsi na sobě nijak znát, že by ti bylo zatěžko o tom mluvit. Ale já věděla svoje.
Já: Promiň. Nechtěla jsem tak vyzvídat.
Ty: V pohodě. Divil bych se, kdyby ses nezeptala.
Usměješ se na mě a já něco ucítím. Nevím co to je, ale je to příjemné.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
NouvellesDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
