28. ledna 2015
Drahý Elliote,
Když jsem skončila vyprávění, podívala jsem se na tebe. Díval ses do dálky a nic jsi neříkal. Byla jsem ráda, že jsem se nerozbrečela.
ty: Nemáš někdy chuť křičet?
já: Křičet?
ty: jo. Dostat to ze sebe. Křičet tak hlasitě, až tě budou bolet hlasivky.
já: nikdy jsem o tom nepřemýšlela.
ty: a to je chyba. Tak do toho.
Vyjeveně jsem se na tebe podívala.
já: teď? Tady?
ty: no jasně. Vždyť to nikdo neuslyší.
já: já nevím...to nemůžu.
Odfrknul sis a protočil oči.
ty: Jenny, nikdy neříkej, že nemůžeš. Můžeš.
A pak jsi udělal tu nejneočekávanější a nejvíc ulítlou věc, kterou jsem kdy viděla.
Začal jsi křičet.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
Short StoryDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny