letters to elliot // ✅

LETTER FOURTHYEIGHT

27. prosince 2014

Drahý Elliote,

Po vyučování jsi za mnou přišel. Seděla jsem na schodech a kreslila si. Ráda kreslím. To jsem ti vlastně nikdy neřekla. Kreslila jsem od všeho trochu. Karikatury, zátiší, krajiny, portréty. Když tady ještě byl Tom, kreslila jsem jeho. Jak se usmívá, jak má zamyšlený výraz.
Ale poslední dobou? Kreslila jsem tebe. Nevím, proč. Možná to bylo tím, že se mi zdáš blízký, když se ti tady takhle svěřuji. Je tady ještě jedna možnost. Ale tu si nechci přiznat.

Nejprve jsem si tě nevšimla. Pořád jsem kreslila. Na vteřinu jsem odtrhla oči od obrázku a zadívala se na podlahu. Stál jsi nade mnou. Okamžitě jsem zvedla hlavu. Díval ses na obrázek a v obličeji ti pohrával úsměv. Zakryla jsem rukou papír.

ty: Nemusíš to schovávat.

já:

ty: Je to pěkné.

já: Díky

ty: Nemáš za co děkovat. Očividně to máš v krvi.

já:

ty:

já: Tobě to nevadí?

ty: Co by mi mělo vadit?

já: Že jsem tě nakreslila.

ty: proč by mi to mělo vadit.

já: není to trochu strašidelné? Vůbec se neznáme a ty mě najdeš, jak kreslím tvůj portrét.

Zasměješ se.

ty: Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi bych se bál.

já:

ty: Navíc, to nevypadá špatně. Kdyby jo, bál bych se ještě víc.

já:

ty: Zase jsi přešla na mlčení?

já:

ty:

já:

ty: dokud něco neřekneš, budu mlčet taky.

já:

ty:

já: fajn.

ty: Fajn.

já: Neopakuj se. Nesnáším, když se po mě někdo opakuje.

ty: Promiň.

já: V pohodě.

ty: Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Nechtěla bys se mnou jít ven?

já:

ty:

já:

ty:

já: Jako na rande?

ty:

ty: Možná. Pokud to chceš brát jako rande, tak samozřejmě. Ale nemusí to být rande...

Skočím ti do řeči.

já: Tak jo.

ty: ...cože? Jo? Tak dobře.

já:

ty: Tak co říkáš na středeční odpoledne.

já: není to jednatřicátého prosince?

ty: možná.

já: tak fajn. Ve středu.

ty: Dobře. Budu se těšit.

Usměju se na tebe a vrátím se pohledem zpátky k zemi.

-Jenny