27. ledna 2015
Drahý Elliote,
Tak mě to překvapilo, že jsem sebou polekaně trhla. Po chvíli jsi přestal a s úsměvem ses na mě podíval.
ty: No tak, Jenny. Není to tak těžké. Už teď se cítím líp.
já: Elliote, já nemůžu...
ty: Jenny, no tak.
já:
ty: Jenny
já:
ty: Jenny!
já:
ty: No tak Jenny! Zakřič!
Na tváři jsi měl napůl šílený výraz. Nevěděla jsem, co si mám myslet, nebo co mám dělat. Byla jsem v koncích. Pořád jsi opakoval, ať se nebojím. A já jsem nakonec povolila.
A rozkřičela se taky.
-Jenny
ČTEŠ
letters to elliot // ✅
Short StoryDrahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
