Chladný konec

Prolog

...Jako kdyby levitovala za skleněnou stěnou. Nereagovala na podměty, nemluvila, nemrkala, pomalu ani nedýchala. Měl jsem pocit že kdybych na ni sáhl, roztříštila by se jako křehká skleněná váza, co byla vyvedená z rovnováhy.

Skrz ní proudila energie v barvě havraního peří, shromažďovala se v jejích dlaních, které jako zbytek kůže zůstaly barvou nedotčené. Ale magie na nich znát byla. Kdybych si přehrál ty krátké vzpomínky s ní, vybavím si ji jako veselou se sytou barvou v obličeji. Teď by se nejen pletí rovnala hororovému vydání Sněhurky.
Vlasy stejně černé jako je vraník, snad o několik odstínů tmavší. Již zmiňovaná pleť byla bílá jako rozdrolená křída. Právě na ní se vyjímaly černé šaty po kolena. Oči zůstaly smaragdově zelené, avšak byly prázdné, žádné emoce tam nebyly znát. Rty měli barvu odkysličené krve.

Něco se mi na ní přesto nezdálo. Nechci říct že je normální aby v sobě nechala proudit energii, které až bude dost, tak bude mít sílu zničit galaxii. Z toho jsem měl strach, jenže ten okamžik se nenávratně blížil. Čas byl můj největší nepřítel, zdálo se mi, že minuty ubíhají až moc rychle...

,,Mění se zákony gravitace a nejen to, i fyzika si na zdejší poměry dělá co chce... Za chvíli to tu celé spadne a ty, ty s tím nic neuděláš!"

Vytrhl mě z myšlenek příliš známý hlas. Jeho slova donutila, aby mi čelo orosilo pár kapek potu. Přesto jsem to nehodlal vzdát. Prohlédl jsem si místo kde jsem se nacházel.
Ponurý kus pevniny vznešený nad královstvím, na kterém se se stále nabírající výškou, bořil chrám jí zasvěcený. Napadalo mě několik spojitostí, ale všechny jsem vyvrátil. Udělal jsem několik kroků, které by byly slyšeny díky zdejším dlaždicí, vítr kolem je však utišil.
Díky těm krokům jsem měl možnost sledovat ji zezadu. Už vím co mi na ní nesedělo. Malá černá křídla se krčila na jejích zádech. Jako by tušila, nad čím přemýšlím. Mé uvědomění mi rvalo srdce, poté co je roztáhla. Nebyla tak malá jak jsem si myslel, naopak. Kdyby chtěla, obtočila by se jimi na dvakrát...

,,Dokonalá práce, nemyslíš?"

Syčel posměšky nadále a další kapky potu o sobě daly znát. Jeho to jisto jistě potěšilo, kdyby tušil, jaké eso mám v rukávu moc by se neradoval.

,,Ne, dokonalá už byla, a já jsem schopný vrátit ji zpět!"

Zněly mé odpovědi, on se jim vysmál.

,,Máš na mysli zpětné kouzlo?"

Zněl hlas z nenadání za mnou, zatímco předtím byl slyšet po celém prostranství.

,,To ti tady nepomůže, je kolem ní bariéra, po jejímž doteku tě Z.A.B.I.J.E."

Syknutím do ucha mi vyvrátil naději a zmizel tak rychle jako se zjevil...