Chladný konec

kapitola 1.

Bolest.

To jediné vnímalo mé tělo. Nejhorší bylo, že ani já sám netušil zda převažuje fyzická či psychická. Jelikož mé předtuchy počítaly, že stejně skončím ve spalujícím Helheimu, nenamáhal jsem se, abych očním víčkům poroučel, ať se zvednou za účelem lepšího rozhledu. O to větší byla výše mého překvapení, když jsem cítil jak mě na obličeji lechtají stébla trav. Začal jsem mělce dýchat zděšením, avšak po chvíli se moje nádechy ustálily a já otevřel oči.

Mé oči spatřili bledě modré nebe. Stoupl jsem si, abych se podíval do dáli. Všude byly lidé sršící štěstím spojené s radostí. Mé pohledy se střídaly, buď neuniklo mému pozorovaní lidskost kolem nebo perfektní krajina v níž nebyl jediný bod, nad kterým by se mě cenu zamýšlet v zlém slova smyslu. Ještě aby ano. Bylo to údolí ohraničené pásem hor, vedle ní byla jak provázek natažená říčka, jejíž líbezné šeptání o tomto místu slyšel snad každý. Pak tu byly áleje všelijakých stromů, pod nimiž byly již zmiňovaní lidé. Ještě jednou jsem se nadechl opravdu zhluboka. V mém těle najednou proudila harmonie i s klidem. Ne, tohle nemůže být Helheim...

Mé kvapné přemýšlení přerušila žena pokládající na mé rameno ruku s upřímně vyslovenou větou.

,,Vítej ve Vallhale, Loki"

***

,,Co s tím budeme dělat?" Ptala se mě babička a poukázala na modře pulzující krabičku. Já samotná nevěděla co s tím. Po Lokiho smrti sice plamen umožňující kouzlit tady na Derliosu zase rozmrzl, ale Tesseract nebo jak tomu říkal tu zůstal. ,,Já nevím, Siano..." pronesla jsem zdlouhavě, až to znělo zoufale... Nutno dodat že zoufalá jsem byla

,,Adriano, jsi královna, musíš to vyřešit."

,,Dobře, já jsem královna, ale jak bys to vyřešila ty, jakožto královna bývalá?" Prudce jsem se zvedla ze zlatavého trůnu a opřela se o hůl. ,,Navštívila bych Ásgard" Řekla a vyšla ze sálu světla spokojeným krokem o jednu starost lehčí. Nedivila bych se, kdyby si pobrukovala nějakou veselou melodii.

Mé tělo opět našlo pohodlí trůnu mezitím co jsem si to třídila v hlavě. Není zas tak špatný nápad, předáme tam jejich králi tu skříňku, řekneme jim o Lokim.... Při vzpomínce na něj mi z očí stekla slza. Rychle jsem ji setřela rukávem modrých šatů, aby ji nenásledovaly další.

,,Lusy?Letíme na výlet!" Zařvala jsem na svou bývalou komornou, jenž teď byla má rádkyně. Odpovědí mi bylo nespokojené vydechnutí a brouknutí, že tedy jo.

***

,,Bereš teda tu tašku?" zírala jsem do skříně i když otázka byla směřována Lusy. Vsadím se, že protočila panenky zatímco odpovídala kladnou odpovědí. ,,dýku?" můj pohled tentokrát spočíval na ní, jelikož mou požadované baleríny byly nalezeny, stačilo jen spokojeně třísknout dveřmi od skříně. ,,Adriano, jedeme jim jen vrátit tu skříňku! A protože jsi královna, nikdo nás nenapadne!" Rozhodla a už nadobro zavřela třikrát překontrolovanou beztak prázdnou koženou tašku, kterou usídlila na svých zádech. Odešla z komnaty s úsměvem na rtech, užívala si pocit, jak za ní po jedné noze s oporou hole skáče její panovnice, která se nebyla schopná zastavit aby si obula boty.

,,Teleportace?" pozvedla obočí, když jsme došli na zahradu a já kývla. Chytla se mé ruky zatímco já jsem odříkávala kouzelná slůvka. V břiše mi lítaly motýlci a my se začaly vytrácet. Donutila jsem sama sebe zavřít oči, abych nebyla nucena vnímat ty všemožné barvy kol sebe. Avšak Lusy si to dle nadšeného vyjeknutí užila. Do očí jsem ji zase pohlédla až po jistotě, že mám pevnou půdu pod nohama. Ta zem byl nejspíše mramor před palácem na Ásgardu. Obě jsme na sucho polkli při pohledu na zlatě oděnou stráž.

,,Kdo jste?" zněl hromový hlas jednoho z mnoha strážných. ,,Já, já jsem Adriana Derlioská, královna Derliosu v galaxii Fel" řekla jsem mu celé své dlouhé představení, jak mě učila babička. Strážní si cosi pošeptali a pak dlouhá kopí odendaly z cesty, měli ještě problém s Lusy, ale po mém vysvětlení kdo to je, ji také pustili.

Naše kroky se daly poslouchat snad po celém zlatém komplexu. Můj úsměv měl mou společnici uklidnit, stejně se třásla stejně jako já. Před dveřmi ze stejného materiálu jako vše kolem naše krok utichly.

,,Jdeme tam?" bylo slyšet šeptnutí co se linulo z jejích úst. Nestihla jsem ji odpovědět. To dokázaly otevřené dveře ze kterých byl jasně vidět Odin na majestátním zlatém trůně. Hned jak se vrátím, ten svůj zahrabu....

,,O co žádáte cizinky?" Rozlehl se jeho hlas po celém velkém sále, zatímco jsme my šli jemu vstříc. Dle etikety jsme předvedly úklonu jemu hodnou a až pak mluvily.

,,Máme něco, co patří vám " z tašky jenž jsem otevřela se ihned na svět ukázalo modré světlo, jenž nabralo na intenzit poté co jsem ho vyndala celé. Žena s rudými kadeřemi stojící po jeho boku zalapala po dechu. ,,Tesseract, jak jste k němu přišla?!" Namířil na mě král své kopí, já se svou holí udělala to samé. ,,Jdeme vám ho vrátit! Já nic nevzala!" položila jsem ten předmět na zem a posunula blíže k němu. Jakýsi strážný ho ihned odnesl do útrob paláce s Odinovým pohledem propalující jeho záda. ,,Jak jste k němu přišla, Adriano?" Zeptala se naopak mile žena a sestoupila po schodišti dolů. Donutilo mě to hůl dát zas do pozice jako byla předtím. ,,Loki... On ho přinesl..." Její kroky se zastavily ,,A kde je teď?" ,,To je druhý účel mé návštěvy...Je mi to moc líto, ale Loki...On, on...zemřel" zasmušilým pohledem jsem pohlédla do jejích dobrotivých očí. Po tváři ji stekla slza.

,,Povyprávíte mi o tom" rozhodla dle mého úsudku královna zdejšího království.... Jakmile jsme došli do jejích komnat, její pohled mě donutil vyprávět jak chtěla.

***

,,Měla jsi ho ráda že?" zeptala se hned jak z mých úst vyšla poslední věta příběhu. Lusy se nechtěla nechat zahanbit a odpověděla za mě ,,Jojo. Měla, tedy, pořád má." umlčel ji můj pohled.

,,To je dobře..." šeptla si pro sebe, avšak slyšela jsem to také ,,...Měj se teď na pozoru, prosím" přikázala mi poněkud nešťastně.

Hned jak nás ze svých komnat vyprovodila dlouhými chodbami a já se opět před palácem, který měl vzhled varhan, chystala k teleportaci zpět k nám, Lusy poznamenala co jsem si myslela: ,,Neřekla nám vše co chtěla..." Poté se zopakovala teleportace, avšak s pesimistickou náladou....

Ahoj :)

Tady je kapitolka,jak jste nejspíše poznali, z minulosti :D

Snad jste to pochopili :D

Zatím ahoj :)