Pokračování povídky Nový začátek
Adrianin smutek z Lokiho smrti jen pomáhá Viliovi střádat plány s nečekaně silným spojencem, co má Derliosu co oplatit...
Když pak padne do jeho pasti, Loki musí společně s její matkou jednat dost rychle, než ve vesm...
Zmítala sebou tak, jak ji to řetězy dovolovaly. Snažila se nekřičet, jenže to se jí pod dalším náporem bolesti nepodařilo.
Bílá část její magie se i nadále snažila držet kontrolu, což bylo marné. Prameny jejích vlasů již od kořínků nabíraly černou barvu a její kůže bledla.
Probouzela se v ní nová podstata, co měla za úkol co nejvíce potlačit druhou...
To se podařilo.
Černé šlahouny už již pouze přejely po bílém cáru, čímž ho změnily v noblesní černou látku, poté zmizely. Okovy díky jejímu kouzlu ruply a ona se osvobodila.
,,Bude připravena?" Zeptal se pán, jenž se tu z nenadání zjevil. ,,Naprosto pane." Odpověděla místo mě Adriana a stála před svým otcem. Ten se potěšeně usmál, protože věděl že jsem stvořil zbraň.
Zbraň co zničí Derlios.
Avšak když jeho dcera roztáhla svá křídla, úsměv zamrzl. Byla majestátní, krásná a budila hrůzu, jak z nich odkapávaly kapky krve, jenž se seskupily po vytvoření
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Stephane? Pojď na chvilku stranou" řekl nepříliš nadšeně. Vyšli jsme před nejodlehlejší část jeskyně. Ihned mě vzal pod krkem a natlačil na kamennou stěnu.
,,Jak je možné, že je mocnější? Nepokoušej lhát... Je to již od pohledu jasné" zavrčel zlověstně, až mu v očích šlehaly blesky. ,,Já nevím, ona v sobě má černou magii už od narození, je její součástí... Do vás sem ji musel dost dostat" namísto toho, aby mě za mou odpověď pustil, dal do stisku více síly ,,Jestli zradí, zabiju tebe" šeptl tiše a konečně stisk povolil.
,,Teď s ní půjdeš cvičit a vše jí tady ukážeš, až na východ ven." Na jeho rozkaz jsem pouze zamumlal srozumitelnou odpověď, aby konečně odešel
,,Adriano? Dělej, pojď." Na můj povel přiběhla jako cvičený pes i s tím svým mečem. Ale na rozdíl od něho nevyjadřovala emoce, její pohyby byly ostré jakoby secvičené, její prázdný pohled vyjadřoval to, že má díky temnotě vymytý mozek...
***
Byl to už pomalu týden...
Nikdo nepřijel, žádné zvuky boje slyšet nebyly, kouř z případných táborů byl v nedohlednu, ani výpary silných kouzel se k nám za tu dobu nedostaly.
Nezdálo se mi to, dokonce i Adrianina babička byla neklidná a vyhlížela je společně se mnou na jednom z balkonů.
,,Už jedou!" Zakřičela jedna služebná Melánie a běžela to oznámit všem do kuchyně...
Když se vojsko shromáždilo před palácem a po rozkazech generála se rozuteklo pryč, s královnou jsme nahodili nechápavý pohled.
,,Lusy? Mám vám předat zprávu!" křičel Alexandr při běhu po schodech ,,Jakou zprávu?" Ozvala se Siana a šla vedle mě. ,,Adriana, ona se jim vydala, aby nás ušetřila nespravedlivého boje. Zoltán nás totiž zradil a..." ,,Počkat! Adriana je s nimi?" Pouze kývl a vysvětloval dále.
Prý viděl jen černě zahaleného muže co s nimi vyjednával, společně s armádou Zaurků co vypadali nebezpečněji než kdy dřív. Vilius to podle něj být nemohl, vypadal mladší, bohužel i mocnější.
,,Všechno je ztraceno" klesla na kolena Siana se slzami v očích ,,Adriana nezmění počasí, lidu nebude mít kdo vládnout, tím pádem se začnou bouřit. Navíc jsme ještě potřebovali od ní cvičit toho nového boha... Já, já už nevím co dál!" Bývalá královna ze sebe chrlila ty nejčernější scénáře. Alexandr pouze bezmocně hledal pomoc v mých očích.
,,Sice nevím co mají s Adrianou v plánu, ale nemůžeme přece jenom něco udělat?" Ptal se bezradně generál, ale odpověď neměl nikdo.
***
,,Loki, Loki!" Ozývalo se ve Vallhalské pláni zvučné volání padlé bohyně. Běžela tam jako vždy, k malým vodopádům, prý ho uklidňovaly.
,,Tady jsi, Adriana potřebuje pomoct" Jakmile matka jeho milé řekla tato slova, upřel na ni pár jeho modrých očí
,,Vilius,má plán"
,,Víte že ji nemůžu pomoct, viděl jsem, jak ji bolelo jen vaše volání" šeptl tiše a zatlačil slzy, při vzpomínce na to, když měl možnost vidět její život za dobu jeho ovládnutí.
,,Seženeme věci potřebné na světlo života, stačí využít své přednosti..." Tentokrát padlý bůh začal poslouchat co bohyně říká s úsměvem na tváři, jaký ve Vallhale dlouho nespatřili.
,,Jestli dokážeme sehnat nějaké ingredience, určitě tě dokážeme oživit na tak dlouho, abys ji zachránil" Přemítala nahlas Dara ,,Ale jak?" Zeptal se už bez úsměvu Loki, protože její úsměv ho mírně děsil. ,,Překonáš svůj strach a společně se mnou se zjevíme nějakým lidem, kteří už ingredience mají"
Při vyslovení tohoto nápadu se Lokimu zatočila hlava, ale taky k tomu měl důvod....
Ahoj!
Strašně se omlouvám, že tahle kapitola plná chyb je krátká a o ničem. (To po jaké době je vydaná radši vynechávám)
Ale příští týden jsem díky nemoci doma, tak bych něco vydat mohla :)
Doufám, že se příběh stále líbí a nemáte chuť mě odpálit někam pryč :D
Jo! Ještě si představte, že ta holka na obrázku má zelené oči (něco najít je za trest :D)
