Lost

Epilog

Nevím, jestli jsem byla víc nervózní z toho rozhovoru s Rickem nebo to, že mě Damon poprvé uvidí v mém těle. Všechno se to nakonec stalo hodně rychle. Když jsme se s Jo dostaly k Salvatorům do domu, kam před tím Damon přivedl Ricka, bylo všechno, jako ve zpomaleném filmu. Rick prvně nevěřil, že v těle Jo už nejsem já, ale jeho pravá snoubenka. Nechtěl se s Jo bavit a dokonce na ní zvýšil hlas. Chudinka Jo z toho byla chvíli zmatená, ale pochopila to docela rychle. A díky pár důkazům to dopadlo dobře. Dokonce mě i vyslechl a tak nějak odpustil. Sice z nás nebudou nejlepší přátelé, ale respektuje mě a je mi vděčný za mou odvahu.

To, kvůli čemu jsem byla dost nervózní, byl Damonův klid a skoro nezájem. Všimla jsem si, že mě po celou dobu sledoval a tak nějak zvláštně se usmíval. Když se Rick s Jo vzdálili k sobě domů, byla jsem z toho nejistá ještě víc. Možná jsem měla odejít. Svůj úkol jsem přece splnila a nepřipadalo mi nějak účelné, abych tu zůstávala. „Co je?" Nedalo mi to nakonec a svou otázku jsem namířila na Damona. Ale odpovědi se mi nedostalo. Já jsem potichu nezůstávala. „Ehm, jo tohle. No, jo jsem zpátky ve svém těle. Já vím, měla jsem ti to říct asi dřív. Ale nebyl čas. Musela jsem to vyřešit s matkou. A pak se objevil táta. A..." Mluvila jsem, jako zaseknutá gramofonová deska. Potřebovala jsem mluvit. Uklidňovalo mě to a navíc jsem si nepřipadala, tak trapně. Jenže Damon stále nic neříká. Ale přece jen nějak zareaguje. Přemístí se ke mně a přitáhne si mě k sobě. „Moc mluvíš." Řekne pobaveně. A pak udělá něco, co bych nikdy nečekala. Prostě přiloží své rty na ty mé a políbí mě. Chvíli nejsem schopná reakce, ale pak se to ve mně hne. Prostě ho od sebe odstrčím a vrazím mu facku. „Co to děláš??" Fajn, asi reaguju, jako hysterická malá holka. Ale tohle mě překvapilo. „Au, ty budeš pěkná dračice, krásko. Ale já se prostě neudržel." Nevím, jak to dělal, ale prostě jsem na něj nemohla být naštvaná. Docela se mi jeho chování líbilo. „Vážně? No, ale měl by sis na mě dát pozor." Přemýšlela jsem, kde se to ve mně vzalo. Vždyť jsem s ním flirtovala. Jo měla pravdu. Něco jsem zřejmě k Damonovi cítila. I přes to, že jsme se poznali za tak pitomých okolností. Líbil se mi a očividně jsem se líbila i já jemu. „Já se rád bojím. Nebezpečí je sexy." Damon se prostě nevzdává a chytne mě kolem pasu. Jen tak se mu nevyvleču. „Hej, mám čtyři starší bratry. A když mi budeš ubližovat, tak uvidíš." Koukala jsem na něj hraně povýšeně. Ale asi mi to nešlo tak, jak by mělo. Damon mě prokouknul docela hned. „Copak já ti ubližuju? Líbí se ti. Přiznej to." Přitiskne si mě k sobě ještě blíž a pak mě znova políbí. Je to dokonalé a já pod těmi polibky roztávám, jako zmrzlina v létě. Uměl to se mnou, to jsem musela uznat. Když se od sebe konečně zase odlepíme, nasadím takový vzdorovitý výraz. „Nesnáším tě, víš to?" Reaguju hraně, ale bavím se. Nechci mu to prostě jen tak ulehčit. „Tak to kecáš. Vidím to na tobě. Jsi do mě zamilovaná, krásko." Nelíbí se mi, že má navrch. Nervózně se kousnu do rtu a asi trochu zčervenám. „Ne to ne. Já vlastně... Nevím. Měla bych asi jít." Odhalil mě docela rychle, aniž bych se mu přiznala naplno. Nemám odvahu se mu kouknout znova do očí. Ale Damon to vyřeší docela rychle. Přinutí mě, abych se na něj znova podívala. „Ano, to bys měla." Úsměv se mi najednou vytratí z tváře a já se mu vyprostím z obětí. Tohle jsem možná podělala a parádně. Z ničeho nic mě ale Damon vyzvedne do náruče. „Ale jen ke mně. Protože já už tě nikam jinam nepustím." Tentokrát se k němu nahnu já a polibek dostane ode mě. „Uteču ti." Prohodím pobaveně a nechám se nést po schodech nahoru. „To se ti nepovede, krásko. Jsi už jenom moje." Při tomhle se spokojeně usměju. Nic tak krásného jsem nikdy neslyšela. „To se ještě uvidí..." Prohodím provokativně, když se za námi zavřou dveře ložnice.
Byla jsem spokojená. Měla jsem rodinu, lásku a před sebou ten dokonalý dlouhý a nekonečný život, který jsem si hodlala užívat tak, jak jsem si po tom mém utrpení zasloužila. A moje hledání sebe sama se nakonec změnilo v něco neuvěřitelného. A proto, když byste se někdy náhodou ztratili, jako já, tak vám přeji mnoho štěstí a trpělivosti v hledání. Mám vás ráda. Vaše Bethany.

_______________

Zdravíme vás! ♥ Tak tohle je už poslední část tohoto příběhu :)
Určitě dejte vědět pokud by jste chtěli Lost číslo dva! :)

Votes & comments potěší:)

Máme vás rádi♥

-SupernaturalGirl22 and Vee♥