How you changed my life

27.PROSINCE

Předtím než začnete číst, tak bych vám chtěla poděkovat za 2K přečtení! Vím, že to píši pokaždé, ale jsem za to fakt ráda a je to fakt skvělé. Takže, děkuji moc a už vás nebudu zdržovat.
-------------------------

*LOUISŮV POHLED*: Poklidně jsem ležel na rozloženém gauči a díval se na seriál právě běžící v televizi. Znáte to, když někde ležíte, díváte se na něco a najednou se vám začnou zavírat oči, ale vy se je snažíte nechat otevřené, avšak to nejde? Tak v takovéhle situaci jsem teď já. Má víčka ztěžkla a bylo obtížné je nezavřít. Z posledních sil se podívám na hodiny a posléze usnu s myšlenkou na Harryho.

-
Z bezesného zdřímnutí mě probudilo klepání na dveře a následovný zvuk zvonku. Povzdychnu si, protáhnu se a šouravým krokem jdu ke dveřím. Kdo to tak může být? Stoupám si na špičky, abych se kukátkem mohl podívat, kdo se skrývá za dveřmi. Když zjistím, že je to známí člověk, oddychnu si a odemykám dveře.

„Ahoj," Pozdraví mě usměvavě Niall.

„Ahoj, pojď dál," Úsměv mu oplatím a odstoupím od dveří, aby mohl vejít. Následovně za ním dveře zamknu a společně jdeme do obýváku.

„Tak jak si tady hospodaříš?" uchechtne se a svalí se na gauč.

„Je mi sice trochu smutno, ale zvládnout se to dá," Přiznám a pomalu si sednu vedle něj.

„Neboj, já tě nekousnu," Krátce se zasměju a sklopím pohled.

„Nevadí, že jsem sem přišel?" nadzvedne jedno obočí a nakloní hlavu na stranu. Musím uznat, že má docela hezké oči. Světle modré s malým nádechem šedé. Má fakt krásné oči, ale žádné se nevyrovnají těm Harryho. „Hej," Zamává mi rukou před obličejem. „Vnímáš mě?"

Lehce zčervenám a přikývnu. „J-Jo. Jen jsem se na chvíli zasnil." Přiznám a začnu si hrát s lemem tenkého svetru, který mám na sobě. A který jen tak mimochodem patří Harrymu.

„Hele já vím, že jsem sexy, ale nezapomeň, že máš v nemocnici přítele." Koukám, že sebevědomí mu taky nechybí.

Nad jeho poznámkou se zasměju, ale pak hned zvážním. „A jak je na tom vlastně Harry?"

„Harry je už dávno po operaci a..." nedočkavě se na něj koukám a čekám, co z něj vypadne. „ operace proběhla bez komplikací," Šťastně se usměju a začnu se radovat. „Ještě se moc neraduj. Nikdy nevíš, co všechno se může stát." přikývnu a hned se cítím o něco klidněji.

„A kdy se tak vrátí domů?"

„Do dvou maximálně tří dnů, ale jak znám Harryho tak odtamtud bude chtít vypadnout, co nejdřív." To na Harryho sedí. Pousměju se a opřu se o čelo gauče. „Pak doktor říkal, že by měl do dvou týdnů chodit jen o jedné berli a prý cca po týdnu už bez nich. Teda...myslím, že říkal po dvou, po třech? No to je jedno, prostě tak nějak."

„Tak to je skvělé." Usměju se a upravím si ofinu na čele. „Ježiš ani jsem se tě nezeptal, jestli si něco nedáš. Nemáš hlad nebo žízeň?"

„Pití bych si docela dal. Máte pivo?"

„Jasně, hned ti pro něj skočím." Vyskočil jsem z gauče a z lednice vytáhl láhev s alkoholickým nápojem. Z šuplíku vytáhnu otvírák a přeruší mě Niallův hlas.

„Skleničku nemusíš, stačí z flašky." Sám pro sebe přikývnu a donesu mu nápoj. Otvírákem si láhev otevře a položí ho na malý konferenční stůl před gaučem.

S Niallem jsme si ještě dlouho povídali, sice jsem se před ním cítil trošku nesvůj, protože ho zas tolik neznám. Vyprávěl mi, jak hrál na střední fotbal, taky o nějakých zážitcích s Harrym a o mnoho dalších věcech. Musím přiznat, že ten chlap je docela ukecaný, ale na druhou stranu jsem byl za to rád, protože jsem nemusel říkat skoro nic. A jak mi tak vyprávěl o Harrym, tak mi došlo, že toho o Harrym moc nevím. Nevím, jaká je jeho rodina, jaký má/měl koníčky (kromě malby) a mnoho dalších věcí.

„Hej, jsi v pohodě?"

„J-Jo jen jsem se trochu zamyslel,"

„Asi tě nudím co?"

„Ne, ne, to vůbec ne. Opravdu jsem se nad něčím zamyslel,"

„A nad čím?" Ten má tolik otázek, že si připadám jak u výslechu. Chtěl jsem odpovědět, ale ozval se zvuk zvonku. Niall se na mě podíval s lehce svraštěným obočím. „Ty někoho čekáš?"

„N-Ne." Zmateně jdu ke dveřím a odemknu je. Jakmile je otevřu dokořán, tak ztuhnu.

Před dveřmi stojí promočená Amy a stírá si slzičky, které jí stékají po tvářích. „Je tu t-tatínek?" vzlykne a já jsme totálně mimo. 

-
Po několika týdnech jsem zase zde a fakt děkuji těm, kteří se mnou mají trpělivost. Fakt promiňte za pomalé updates, ale snažím se no.  Dík celkem o ničem I know, ale tenhle týden bych měla přidat ještě jeden maximálně dva díly. Ale nic neslibuju, známe se. :D
Co na to říkáte? Proč si myslíte, že tam Amy přišla?
Předem děkuji za přečtení, votes, komentáře a popřípadě názor. (PS: Za případné chyby či překlepy se omlouvám.)

S pozdravem Kriss.