How you changed my life

19.PROSINCE

*POHLED TŘETÍ OSOBY*: Harry seděl na rozloženém gauči, přikrytý dekou, a četl si knihu. Na druhém konci sedačky seděl drobný brunet, hrající si se svými prsty.

„Už ses rozhodl?" šeptl tiše, jakoby chtěl, aby to nikdo slyšel.

Jeho slova však slyšel jeho partner, který odložil knihu a po té řekl prosté: „Ne."

Modroočko si povzdychl. „Co?"

„Vždyť...by to bylo fajn ne, kdybys mohl zase chodit ne?" Opatrně se na něj podíval, protože věděl, že Harry kvůli tomu určitě zase vybuchne.

„Jo to by bylo. Ale už jsem to jednou podstoupil a? Hádej co? Nic! Nezabralo to!"

„A jak můžeš vědět, že se tentokrát nepovede?" Tímto ho zarazil. Ale nakonec po dlouhé době Harry promluvil.

„Prostě...to vím." Oddechl starší a znovu si vzal do ruky knihu.

„Hazz." Špitl Louis a položil si hlavu na jeho rameno a celkově se na něj víc přitisknul. Harry se pousmál a hladil Louise po zádech. „Mysli na Amy," Podíval se mu do očí. „na sebe." Dodal ještě.

„Pojďme se bavit o něčem jiném." Řekl Harry, naprosto ignorujíc Louisovy řeči.

„A o čem se chceš bavit?"

„No...jelikož se blíží Štědrý den, tak asi...o něm." Zasmál se starší. „Měli bychom vybrat nějaký vánoční stromek. Co ty na to?"

„Jo, jasně." Usmál se mladší a nechal se od Harryho políbit na rty. „Pak ho můžeme s Amy ozdobit." Pousmál se.

„To máš pravdu..."

„Děje se něco?" posadil se Louis a upřeně se díval na svého přítele.

„Neměl bys dát vědět domů?" Brunet sklopil hlavu a svůj pohled zabodával do bílého prostěradla, na kterém seděl. „Musí mít o tebe hrozný strach Loui. Aspoň tvá babička a tvé sestry."

„Tak já jim zavo-..." nestihl dokončit větu, protože ho Harry přerušil.

„Měl bys ses k nim stavit." Louis vytřeštil oči a zakroutil hlavou.

„Nebudou mě chtít vidět."

„A jak to můžeš vědět?" položil mu otázku, která byla podobné té, kterou mu předtím pokládal Louis.

„Myslím si to."

„Víš, co znamená myslet." uchechtl se Harry.

„Ale..."

„Žádné ale. Zajedeme k nim ještě dnes."

„Harry." Zakňoural Loui a udělal na něj psí očka.

„Jsi roztomilý, to ano. Ale to neznamená, že tenhle psí pohled na mě platí! Oblíkni se a vyrážíme."

„A jak se tam asi chceš dostat?" Harry se na něj zmateně podíval. „Nemáš auto Harry."

„Tak půjdeme pěšky." Pokrčil rameny starší a zapřel se o berli, aby se udržel na nohou.

„Pěšky?! Zbláznil ses Harry? Doktor říkal, že máš být v klidu."

„Čerstvý vzdych mi neuškodí."

Louis ho přemlouval poměrně dlouho, ale jelikož je Harry tvrdohlavý, tak nakonec šli. Sice to Louise moc netěšilo, ale co mohl dělat.

„Chceš přidržovat, abys nespadl?" optal se staršího brunet, když ho pozoroval, jak zavírá vchodové dveře. Harry se na něj otočil a pajdavou chůzí k němu došel.

„Nejsem zas tak neschopný." Postěžoval si a svraštil obočí.

„Já jen, že má druhou ruku zlomenou a chodníky jsou namrzlé." Zatvářil se jako andílek Louis a zamrkal.

„Tak fajn." Řekl nakonec. Louis se usmál a chytl Harryho tak aby nespadl.

Šli poměrně pomalu a dlouho, ale to ani jednomu z nich nevadilo. Aspoň si mohli užívat přítomnost toho druhého, povídat si a pozorovat dění okolo. Na všech domech a obchodem už byla vánoční výzdoba. Na některých byla barevná svítící světýlka a na jiných zase jen nějaký drobný doplněk. Trávu zakryl sněhobílý sníh, který se ve světle pouličních lamp krásně třpytil.

Silnice naštěstí zamrzlé nebyly, za což byl starší z páru rád, protože...by to nebylo moc dobré. Stačí, že jsou namrzlé chodníky. Ale díky Louisovi se cítil lépe.

-

Po necelých dvaceti minutách se před nimi objevil dům, ve kterém bydlí Louisovi prarodiče. Zalil ho studený pot a začínal být nervózní.

„Bude to v pohodě zlato." Zašeptal Harry a vtiskl mu jemný polibek na jeho lehce narůžovělé rty.

„Doufám." Zamumlal a poupravil si čepici, co měl na hlavě.

„Určitě." Povzbudivě se na něj usmál Harry a společně se vydali k vchodovým dveřím. Louis se hluboce nadechl a rozklepanými prsty stiskl zvonek. Odstoupil od dveří a v duchu doufal, že neotevře děda. Za necelou půl minutu se otevřely dveře a v nich stála hubená blondýnka s překvapeným výrazem ve tváři.

„Louisi!" radostně vykřikla a vtáhla si svého staršího bratra do objetí.

„Lottie." Šeptal tiše a objetí jí oplatil. Odtáhla se od něj a stále se usmívala.

„Babi, Loui je tu!" ohlásila hlasitě jeho příchod. Ke dveřím přišla postarší dáma, která měla své šedé vlasy učesané do úhledného drdolu společně s další Louisovou sestrou a dvojčaty Daisy a Phoebe. Se slzami v očích objala svého vnuka se slovy: „Myslela jsem, že už se tu neobjevíš."

Harry celou tuhle situaci pozoroval s úsměvem na tváři. Bylo krásné vidět, jakou mají všichni radost z toho, že se tu objevil Loui. Když se odtáhli ze společného objetí, pohledy všech Louisových sester a jeho babičky spočinuly na Harrym.

„Nepředstavíš nás Loui?" pousmála se na něj Dara.

„Jo...Tohle je Harry. Harry tohle je moje babička Dara a moje sestry Lottie, Fizzy, Daisy a Phoebe." Ukázal na jednotlivé členy své rodiny a nakonec se usmál.

„Harry Styles, těší mě." Potřásl si se všemi rukou.

„Pojďte dál, abychom tu všichni neumrzli." Zasmála se Dara a pozvala je dál.

*VEČER*: Harry klidně ležel na posteli a koukal se do stropu, ale jeho koukání vyrušil Louis, který se nad něj vyhoupl a vášnivě ho políbil. Kudrnáč překvapivě zamrkal, po té zavřel oči a opětoval mladšímu své polibky.

„Co to do tebe vjelo?" uchechtl se Harry, když se od něj Louis odtáhl.

„Děkuju, že jsi mě přemluvil, abych tam šel." Zářivě se na něj usmál, modroočko.

„To je přece samozřejmost." Usmál se.

„Není." Pousmál se a začal mu sázet letmé polibky na krk.

„Až tak moc jsi mi vděčný?" zasmál se a Louis se odtáhl.

„Nech toho."

„Proč?"

„Kazíš atmosféru." Zachichotal se Louis a Harry se nad jeho roztomilostí pousmál a přitáhl si ho do dlouhého a procítěného polibku.

„Půjdu tam." Zašeptal Harry.

„Cože?"

„Půjdu na tu operaci..."