How you changed my life

15.PROSINCE

*POHLED TŘETÍ OSOBY*: Staršího z chlapců napadlo, že by mohli zajít někam na večeři. Bylo něco málo po půl sedmé večer, což byl ideální čas dát si něco k snědku. Oba chlapci se teple oblekli, protože venku bylo poněkud chladno. Sníh padal už dva dny v kuse a na ulicích se každé ráno objevovala stále větší vrstva sněhu. V obchodech bylo touhle dobou narváno, protože všichni, sháněly vánoční dárky. Možná je to brzo, ale je lepší být připraven než je kupovat na poslední chvíli.

Oba nasedli do Harryho auta, připoutali se a vyrazili do jednoho z Harryho oblíbených podniků. Modrooký mladík však nevěděl, že Harry mu chce něco důležitého sdělit. Cestou oba dva mlčeli a jediné, co bylo slyšet, byl zvuk motoru a melodie neznámé písničky, která se linula z rádia.

Asi po dvaceti minutách cesty auto zastavilo před menším podnikem. Chlapci vystoupili a vstoupili dovnitř. Starší vybral stůl, který byl vzadu. Skoro nikdo tam neseděl, ale aspoň měli soukromý. Restaurace byla opravdu hezky zařízená. Stěny byly vymalovány rudou barvou, strop a podlaha byly z tmavého dřeva. Vše to tu bylo sladěné do rudé a tmavě hnědé barvy.

„Je to tu pěkný." Pousmál se Louis, když dosedl.

„To jo." Usmál se Harry.

„Dobrý večer." Objevil se u jejich stolu číšník a podal jim jídelní lístek.

„Máš vybráno?" Zeptal se po chvilce ticha, modroočko.

„Asi ano." Po chvilce zase přišel číšník.

„Máte vybráno?" mile se usmál.

Harry si vybral boloňské špagety se sýrem, a jelikož se Louis nemohl rozhodnout, tak si dal totéž. A jako nápoj si oba vybrali neperlivou vodu.

Mezitím než číšník donesl jejich objednávku, probírali různá témata a občas se zasmáli, když jeden z nich pronesl nějakou vtipnou poznámku.

-----------
Po té co dojedli, si Harry pomyslel, že už nastala ta správná chvíle to Louisovi sdělit.

„Louisi?" řekl celkem potichu.

„Ano?" usměvavě se na něj podíval Louis. Harry ho vzal za ruku, kterou měl položenou na stole. Modroočko se zmateně ušklíbl, ale stále se usmíval. Harry se zhluboka nadechl a po té vydechl.

„Víš..." na chvíli se odmlčel. „Ty mě vždycky dokážeš rozesmát a rozveselit. Cože je skvělé, protože já se moc bavit neumím. Ale s tebou se cítím sám sebou, uvolněně a prostě se s tebou cítím dobře. Vždycky, když se usměješ tak se musím usmívat také, protože tvůj úsměv je nakažlivý a krásný. Tím chci říct, že..." chvíli nic neříkal.

„Ano?" Stiskl mu ruku Loui, nepřestávaje se usmívat.

„J-Já..." vydechl a sebevědomě se podíval Louisovi do očí. „Já tě miluju Louisi." Louis čekal cokoliv, ale tohle ne. Překvapivě se na Harryho podíval a snažil se s ním držet oční kontakt. „Tohle jsem ještě k nikomu necítil. A to se známe jenom chvilku."

Po zaplacení vyšli z podniku a nasedli do auta. Od té doby, co Harry vyznal Louisovi lásku, ani jeden z nich nepromluvil.

„Já tebe taky." Řekl, modroočko tiše.

„Cože?" podíval se na něj Harry.

„Já tebe taky." Zopakoval už o něco hlasitěji. Starší z dvojice se zářivě usmál a Louis si ho přitáhl do polibku. Venku už byla zima, a i když seděli v autě, oba se chvěli zimou. Jejich polibky byly vášnivější a Louis své dlaně, -které hřáli teplé rukavice- dal na Harryho tváře. Ještě nějakou chvíli se takhle líbali a občas vzdychli tomu druhému do úst. Vyrušila je však hlasitá rána, která se ozvala někde za Harryho autem. Odtáhli se od sebe a mladší se nesměle usmál.

„Uhh...vždycky nás něco musí vyrušit." Povzdychl si Harry.

„Že by karma?"

„Nejspíš." Zasmál se zelenoočko a nastartoval auto. Sice by se nejradši s Louisem dál muchloval, ale byla už velká zima.

-
Harry odemkl dveře od bytu a Louis mu podržel dveře, aby mohl vejít.

„Díky." Šeptl a posadil se na židli, která byla vedle zrcadla. Sundal si boty a po té si kabát. Louisi si rozložil gauč a donesl si prostěradlo, peřinu a polštář. Natáhl prostěradlo přes gauč, peřinu ustal a polštář dal k opěradlu gauče. Po té se posadil a sledoval, jak jde Harry směrem k němu. Přisedl si k němu a chvíli na sebe jen mlčky koukali.

„Tady už nás nikdo rušit nebude." Řekl Louis a jeho tváře nabraly červené barvy. Harry se jen šibalsky usmál a políbil ho.

-