Rusácká Famílie [w\Vadak, Edward Ateva]

3. - Bratranec nejlepším kamarádem

Otravnost mého budíku je každým dnem na vyšším a vyšším levelu. Chvíli jsem poslouchala to otravné pípaní, nakonec ho vypnula a dál si prokrastinovala v posteli. Když už jsem usoudila, že by bylo fajn, kdybych nepřišla pozdě do školy, zvedla jsem se z postele a šouravými kroky dokráčela do koupelny. Na telefonu jsem si pustila nějaké písničky, vlasy dala do drdolu a dala si rychlou sprchu. Další na mém neviditelném seznamu bylo vyčistit zuby. O pár minut později jsem si tento úkol mohla z neviditelného seznamu odškrtnout neviditelnou tužkou a pokračovat dál. Vyšla jsem z koupelny, telefon položila na komodu a začala zamyšleně koukat do skříně. Mojí pozornost upoutalo bílé tričko s nápisem ,,Trust me I'm PandaCorn" a pod tím obrázek pandy se zmrzlinovým kornoutkem na hlavě. Proboha, koho by nezaujalo takové tričko?! K tomu jsme si vzala jen obyčejné džínové kraťasy a mohla vyrazit. Vyšla jsem z pokoje a teprve v polovině schodů mi došlo že mi něco chybí. Taška! Ano taška plná zbytečným učebnic s pomalovanými deskami. ,,Sakra" protočila jsem oči a vrátila se zpět do pokoje. Moje záda teď zdobilo velké černé břímě. ,,Jdu do ústavu, peace!" jen jsem strčila hlavu do dveří do kuchyně a prostředníčkem a ukazováčkem udělala véčko. Popadla jsem mikinu, která byla na stejném místě, kde jsem ji včera pohodila a vklouzla do bot, které ale byly úhledně vedle u botníku. Ach ty matky.

,,už jen měsíc" říkala jsem si když jsem se zaraženýma rukama do kapes kopala do každého kamínku na cestě.

,,Sakra" zaklela jsem po tom co jsem si po vchodu velkých prosklených dveří všimla, že je už pár minut po zvonění. Ale brala jsem to v klidu, protože jsem to čekala. V klidu jsem zaklepala na třídu češtiny, v  klidu jsem naznačila velký nezájem naší každý den víc a víc scvrknuté učitelce, v klidu jsem se posadila a  v klidu jsem přežila celé vyučování.

Klid odešel až když nastal oběd. Už mě s tím špenátem s prominutím srali. Dnes jsme ale neměla jen tak obyčejný špenát, ale špenátové rolky.

S prázdným žaludkem jsem se vydala k Tkačenkovým, protože doma jsme měli vegetariánskou středu. Tak že jediné co bych mohla jíst, byly saláty a to můj hladový žaludek vážně nepotřebuje. Potřebuje pořádné maso a né špenát nebo salát. Zazvonila jsem  na zvonek s nápisem ,,Tkačenko" .Ozval se hluboký hlas Vadimova taťky, mého strýce. ,,Ano?" ,,Tady tvoje milá neteř" řekla jsem a usmála se. Sice to neviděl, ale šlo to určitě poznat v mém hlase. Dveře začaly bzučet na znamení, že můžu vejít. Vyšla jsem po schodech do 3. patra (né, nevím v jakém Vadim bydlí :D je to vymyšlené) a vešla do pootevřených dveří, které čekaly na mě. ,,privjet" řekla jsem a zasmála se, když jsem uviděla strejdu. ,,No ahoj" zasmál se se mnou a já zamířila za tetou do kuchyně. ,,Ahoj" pozdravila jsem ji co nejmileji to šlo. ,,Ahoj, vegetariánská středa?" zvedla se teta se smíchem ze židle a šla mi nandat kuře. Yes zaradoval se můj žaludek a já se posadila.

,,Kde je Váďa?" zeptala jsem se  a ládovala se neskutečně vynikajícím jídlem. ,,V pokoji, s kamrádem" usmála se teta a dál se věnovala časopisu.

Jídlo jsem pochválila, poděkovala za něj a zamířila za Vadimem.

,,Nazdar Vadime" rozrazila jsem dveře. ,,čůůs" pozdravil mě Vadim a hned za ním Horic. ,,Co děláte?" zavřela jsem dveře. ,,Chtěli jsme jít na bazén" řekl Horic a mile se na mě usmál. Někdy jsem měla pocit že mu i ukápne slina. ,,Můžu s vámaa?" udělala jsem psí oči a vyšpulila spodní ret. ,,Jasněě" zazubil se Vadim a začal strkat plavky do batohu. ,,Jdu domů se sbalit a ukázat rodičům. Tak se stavte" řekla jsem, rozloučila se s tetou a strejdou, vzala si věci a šla domů. 

Silné zemětřesení oznámilo můj příchod a já už jen čekala odkud vykoukne mamka, aby se zeptala co bylo ve škole. Nikde žádný smích, kroky nebo jen špitnutí, tak jsem ještě prolezla všechny místnosti a v kuchyni našla papírek: Jeli jsme nakoupit. Nějak výrazně papírek neřeším. Zmačkala jsem ho, hodila do koše a šla se sbalit. Vzala jsem si svoje jediné plavky, z koupelny vzala proužkovaný ručník a ze skříně obyčejnou tyrkysovou deku. Nacpala jsem to vše do batohu a přibalila k tomu sluchátka a peníze. 

Po domě se rozezněl otravný zvonek a to znamenalo jediné, že už jsou tady. Popadla jsem tašku, v kuchyni ještě jablko a běžela ke dveřím. ,,Akorát" pochválila jsem je a  zakousla jsem se do jablka. Jeli jsme pár zastávek MHD a věřte že v horku jako bylo dnes jsou 2 zastávky docela dost. Tak že když jsme konečně vystoupili, všem se nám ulevilo a myšlenky nám směřovaly ke studenému bazénu. Teda aspoň mně. 

Znáte takový ty fotky co si fotí holky? Takové ty fotky alá párky? Pokud ne, asi jste mrtví nebo spokojeně žijete v jeskyni. Ale taková fotka byla historicky první fotka na mém Facebooku. (Hodím vám jí do media) Protože jsem Facebook pro mě byl v té době naprosto neužitečná a zbytečná věc, ale i přesto jsem se rozhodla,  že se ho naučím používat a začala fotkou, kterou vidělo celých 10 přátel co jsem tam měla. Úspěch ne?

Krásně osvěžená jsem šla na deku trochu ,,chytit barvu". Vzala jsem si telefon, dala do něj sluchátka a pustila jsem si písničky. Přemýšlela jsem úplně o všem a hlavně mi myšlenky směřovaly do Prahy, na mojí vysněnou školu. Přemýšlela jsem jestli tam budu mít kamarády, nebo to bude stejné jako tady. Mám jen Vadima a Horice a převážně se bavím jenom s nimi. A Horice ani tak neberu jako svého kamaráda, jemu nikdy nenapíšu ,,hele jdeš ven?" nebo ,,hele nechceš zajít na pizzu?" Spíš je to Vadimův kamarád a já s nimi jen někdy někam chodím. Mezi kamarády ani nepočítám pár lidí ze třídy se kterýma se bavím jen ve škole, protože ty bych,stejně jako Horice,nikam nepozvala....

Dneska je to po ,,delší době" zase nějaká ta část, doufám že se bude líbit a chtěla bych vás poprosit co by jste vy třeba chtěli aby se stalo. Svoje nápady mi pište, budu moc ráda. Přece jen, píšu to pro vás:) 

Pac a pusu Wian ^-^