Rusácká Famílie [w\Vadak, Edward Ateva]

6. - ze 100 na 10..

Vstala jsem asi kolem 9:00, ale začala jsem něco dělat až po půl hodině ležení. Prostě se ze mě stávalo prázdninové líné prasátko..chro chro. Vlasy jsem zatím dala jen do halabala drdolu, vyčistila zuby a šla si udělat lívance (♥). Moje kuchařské dovednosti nebyly zrovna na vysokém levelu, ale když šlo o lívance, byla jsem majstr.

Po dosmažení jsem je jen polila smetanou a nasypala na ně ovoce. Spojeně jsem si jedla a psala s Lidnou. Rozhodla jsem se, že napíšu i Edwardovi.

**********************************************************************************************************************************************************************************************************

T: Dobré ráno :3 Spinkáš ? :D:P

Napsala jsem Rusky a dokonce si kvůli tomu i nastavila azbuku. (Představujte si to :DD)

E: Dobré:3 tak napůl :D

T: A to znamená? :D

E: Že stále ležím v posteli :D

T: Sladké :3 Pokud máš Rozcuchané vlasy, vyrovnáš se i štěňátkům :D

E: Pfff, jsem lepší jak šťěňátka :P :3

T: Věřím ti :D:3

E: Už se na dnešek moc těším :P

T: I já :):P

**********************************************************************************************************************************************************************************************************

Vypnula jsem telefon, uklidila po sobě nádobí a šla si sbalit pár věcí do Prahy.

Do azurového batohu jsem dala svůj macbook (nebo jakou značku chcete :DD Ale já ho chci mít aspoň v příběhu :DD), hřeben, nabíječku, něco na spaní a hygienu jako je kartáček a odličovací ubrousky. Když jsem dobalila, přišlo na řadu vyměnit šedé vytahané triko za bílé triko, roztrhané džínové kraťasy a slabý, černý kardigan. Do kapsy jsem automaticky dala sluchátka a telefon a šla se trochu ,,zkrášlit". Vlasy jsem rozpustila a rozčesala, dala si korektor a oko ohraničila tenkou linkou. Konec krášlení, jde se na bus. Na nos jsem si jako poslední doplněk narazila sluneční brýle. Připadala jsem si jako Horacio. Vyrazila jsem z domu asi kolem oběda. V autobuse jsem si se sluchátky v uším psala s Lindou a Edwardem. Protože to byli oficiálně moji dva nejlepší kamarádi. Sad life.

Už z okna autobusu jsem viděla vysokou hubenou postavu s nenápadně hnědými vlasy a na očích červné sluneční brýle. Dva Horaciové.

Vystoupila jsem z autobusu. Prvně jsem si vyndala sluchátka a zmateně se rozhlídla po Lindě, kterou jsem ztratila, když autobus prudce zabočil. Mávala na mě jak šílená oběma rukama nad hlavou. přišla jsem k ní, na přivítání ji objala a oznámila jí, že jí seznamím s fajn klukem. Její reakce byla: ,,Faakt? A je pěknej?" ach Lindo, nikdy jsi mě nepřestala překvapovat.

Když jsme dorazily, do celkem velkého bytu, okmažitě jsem vyhledala gauč a rozvalila se. ,,Pohodlné?" zeptala se Linda se smíchem ,,очень" řekla jsem slastně.

Po hodině nic nedělání...

,,Nechci tě děsit má mila Ruská přítelkyně, ale pokud chceš stihnout nákupy, což já chci, a toho tvého nového kámoše, musíme jít" otočila se na mě Linda sedící vedle na gauči s telefonem v ruce. ,,Tak jdem" řekla jsem energicky, protože mé baterky se dobily. ,,jdeme" vyskočila i Linda.

Před obchodním centrem jsem se rozhodla, že mu zavolám, prostě jen aby na mě nezapomněl.
,,привет" vyhrkla jsem nervózně. ,,привет" zněl trochu překvapeně.(A teď přijde ta chvíle, kde by jste si měli představovat rusky rozhovor:D)
,,Já jen jestli si nezapomněl" šla jsem za Lindou, která se řítila k Mangu.
,,Na tebe?! Nikdy" zasmál se.
Lidé na mě docela divně koukali. Uznejte, né každý den jde po obchodním centru někdo kdo telefonuje rusky.
,,Tak se sejdeme ve Starbucks?" usmála jsem se a naznačovala Lindě že to tričko na které ukazovala je super.
,,Dobře. Těším se, ahoj"
,,Ahoj" tímpla jsem hovor a okmažitě čapla naprosto nádherný kardigan. V kabince jsem si vyzkoušela minimálně 3 trička, 2 kardigany a 2 šaty. Byla jsem šílená a s Lindou jsme si tím pádem perfektně sedly.

,,OMG!!" bouchla jsem Lindu do ramene a ukázala do H&M kde měli obří figurínu unicorna. ,,Vyfoť mě!" rozběhla jsem se do obchodu a Linda za mnou.

Vyfotila jsem se a byla šťastná že mám fotku s unicornem. Vážně jsem už vlastila občanku. I když to ve chvílích, viz. Tahle, nešlo poznat. S Lindou jsme neměly jen fotku, ale přibyla nám další taška, tak že jsme spokojeně vykračely z H&Mka a šly do Starbucks, měly jsme už asi jen 10 minut, tak že jsme to celkem dobře stíhaly.

Když jsme vešly, šly jsme si okamžitě sednnout a já se rozhlížela po pohádkovém klukovi. Bingo! Právě vcházel. Zamávala jsem na něj jako šílenec, aby mě viděl. Jen se usmál tím svým naprosto famózním úsměvem a šel směrem k nám. A číšník taky, ale hlavní byl Edward. ,,привет" zazubila jsem se na něj a v očích jsem musela mít miliardy drobných srdíček. ,,привет" usmál se a podíval ba Lindu, která ztratila slov. Došel k nám i číšník, tak že prvně jsme si objednali a pak až bylo na řadě představování.

,,Tohle je Linda, moje budoucí spolužačka a Lindo tohle je Edward, budoucí otec mých dětí" zažertovala jsem, i když bych se tomu rozhodně nebránila. Po domě by nám pobíhali malí sipermodelové, protože famózní neměl jen účes. Byl famózní celý.
Za dobu co jsem přemýšlela o našich dětech si stihli podat ruce a říct si první slova. Očividně si spolu rozumněli. I přes Edwardovu nedobrou češtinu. Píšu nedobrou, protože ,,špatná" se o ní říct nedalo. Do konverzace mezi nimi jsem se nedokázala zapojit ani když nám donesli pití. Cítila jsem se odstrčená a taky že jsem byla. Vyndala jsem z kapsy telefon a napsala Vaďovi, protože mí dva jediní nejlepší kamarádi asi nevěděli, že tu jsem. Můj den se zhoršil ze 100% na 10%. A jako bonus mi Váďa neodepisoval, protože tu nebyl. Skvělé, vážně GREAT!...

900 slov dneska, jsem na sebe pyšná. Doufám že jsen to teď udělala zajímavější než to bylo:D
a

Pakaaaaa :3 <3