Měla jsem hlad. Samozřejmě, když jsem nesnídala. Vážně? Teď mi odjel někdo koho mám vážně ráda, nevím kdy ho uvidím a já přemýšlím nad tím, že mám hlad?!! Dobře, zachovej klid, hlavně nebreč a běž se najíst. Poslechla jsem svůj mozek a hladové břicho a zašla si do McDonaldu. No co? Mají tam dobré hranolky a salát by mi teď moc nepomohl. Neříkám, že hranolky jo, ale co..
Našla jsem si volné místo. Venku pořád silně pršelo, chtěla jsem počkat, než přestane, protože se mi domů chtělo asi jak do školy. Co sem vůbec teď pletu školu? To je jedno, nic lepšího mě nenapadlo. Prohrábla jsem si vlasy a jako malý uzlíček neštěstí ujídala hranolky.
....
Když jsem dorazila kolem jedné odpoledne domů, byla jsem doma pořád sama. Vybalila jsme si věci, abych se trochu zabavila a pak napsala Lindě.
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
T: Edward je v Moskvě...
L: Co?..Jak to? vždyť tady měl být ještě skoro týden?!
T: Jeho babička spadla na schodech, tak že je v nemocnici.
L: To bude dobrý. Nezapomeň na to, co jsem ti říkala :P :)
T: Já vím..
L: Měla by jsi to buď: Zajíst, zapít, nebo zaspat. Být tebou volím to třetí :D:)
T: No, jdu. Tak ahoj ♥
L: Ahoj ♥ Mám tě ráda kočko ♥
T: Já tebe:)
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
Linda mě vždycky dokázala vykouzlit aspoň malý úsměv, ale teď mi vrtalo hlavou to, co mi jednou říkala. Mohla bych jet do Moskvy, ale jak bych to řekla mamce a příbuzné tam vůbec neznám.
Celé odpoledne jsem strávila přemýšlením a plánování. Nakonec jsem do plánu zařadila i Vadima.
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
VADIM TKAČENKO:
T: Chtěl by ses podívat do Moskvy za příbuznýma?
V: Nevím :DD Co tě to napadlo? :D Ale na výlet bych jel :D
T: Jsou prázdniny, chci jich využít. Tak jo nebo ne ?
V: Tak teda jo. Tátové nás určitě podpoří, ale co mamky? ._.
T: Zkusím to nahodit u večeře a uvidíme :D:)
V: Hej, tak já taky :D Jdu, tak čau a pak napiš ;)
T: Čuus :D Neboj ;)
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
,,Ahooj. Jsem doma!" rozkřikla se mamka. Ochotně jsem jí pomohla s nákupem.
,,Mamíí? Mohli by jsme se někdy podívat za babičkou do Moskvy?" nahodila jsem, když jsme vybalovaly nákup. ,,No, ona by měla radost, ale my teď nemáme čas. Musíme chodit do práce" řekla mamka a chvíli vypadal, že o tom přemýšlí. ,,A jenom já a Vadim?" řekla jsem opatrně. Překvapeně se na mě podívala. ,,Čau holky" vešel do kuchyně taťka. ,,Co se děje?" zeptal se, když jsme mu ani jedna neodpovídala. ,,Tanya bych chtěla jet do Moskvy za babičkou" řekla mamka. ,,Faakt? Tak to je super, měla by radost, ale mi pracujeme. Mohla by si tam jet sama, přece jen už si velká a my ti nemůžeme bránit vidět rodinu." řekl a nalil si pití. ,,To nemyslíš vážně?" obrátila se na něj mamka. ,,Co? Vždyť to tak je" řekl taťka rozhodně. Mamka jen protočila oči a věnovala se vaření. ,,Já to nějak domluvím" šeptl taťka, když jsme odcházela z kuchyně. Jen jsem se pro sebe usmála a zamířila do pokoje. Vytáhla jsem telefon abych napsala Vadimovi.
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
T: Táta to domluví prej :DD
V: Hej, u mě to samé :DD
T: Ale to by bylo super tam jet :D Hele, nejdeš Skype? :P
V: Hej, asi ne. Musím šplhnout u mamči, tak že jdu uklízet :D
T: Aha :D Taky bych mohla, ale já mám uklizeno ^-^ Tak pa, ty uklízečko :DD
V: čau :D:P
**********************************************************************************************************************************************************************************************************
Odložila jsem telefon a přemýšlela co asi teď dělá Edward. Jestli už je doma, nebo v letadle. Jestli na mě myslí taky, nebo tam někde má svojí lásku. Vlastně by mě zajímalo jestli to myslel aspoň z poloviny jak já. Venku pořád pršelo a já se strašně nudila. Jen tak jsem tam ležela a hleděla do stropu.
ČTEŠ
Rusácká Famílie [w\Vadak, Edward Ateva]
FanfictionUpřímně vám řeknu: Sama nevím jak tento příběh bude pokračovat. Dnes si myslím, že nějak a zítra si budu myslet, že onak. Tak že vlastně je teď jen na té žárovce co mám v hlavě jak to bude vše pokračovat, ale jak tu žárovku znám, určitě nebudete lit...