12. - Kapky deště

110 9 3
                                    

,,Moje babička upadla na schodech a teď je v nemocnici..Jedu domů.." nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. ,,jedu domů" přečetla jsem si ještě jednou. Do očí se mi nahrnuly slzy, spousta slz. Rychle jsem doběhla domů, kde samozřejmě nikdo nebyl. Vytočila jsem jeho číslo. kapičky se změnily na potůčky. ,,Řekni prosím, že je to jen vtip.." vzlykla jsem do telefonu. ,,Není.." řekl tiše. ,,Jedu tam" otřela jsem si jednu mokrou tvář a típla to. Teď jsem přijela a zase tam jedu. Výborný. Vzala jsem si černé džíny proříznuté na kolenou, protože venku řádila docela silná bouřka. V tomhle doufám  nepoletí.  hodila jsem na sebe khaki šusťákovou bundu a přehodila přes hlavu kapuci. Doběhla jsem na zastávku. Byla jsem zmoklá, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Začal mi zvonit telefon. ,,Ano?" řekla jsem. ,,Chci aby si přijela" řekl tiše. ,,Taky že přijedu, za jak dlouho ti to letí?" ,,Za hodinu a půl, počkám na zastávce u letiště" Típla jsem to, protože už jsem byla na řadě. ,,Praha, k letišti, kartou" přiložila jsem kartu a vzala si lístek, který vyjel. Počítala jsem každou minutu, protože ty pro mě byly teď vzácné. 

Rychle jsem vyběhla z autobusu do Edwardovi náruče. Spustily se mi zase slzy, bylo mi jedno že na nás prší, aspoň jsem nebrečela sama. Dával mi letmé polibky do vlasů a mě bylo větší a větší smutno. ,,Neboj, jednou přiletím" šeptal, ale já v jeho hlase slyšela něco, co tomu nevěřilo. Nemohla jsem uvěřit, že jeho vůni dlouho neucítí, že tlukot jeho srdce, když ho objímám, dlouho neuslyším a že naše rty dlouho nespojím. Vášnivé polibky, které jsem teď cítila na svých rtech, byly jako z pohádky a déšť tomu dával efekt jako z romantického filmu. Celou hodinu, jsme nic neříkali. Jen jsem co nejvíc trávila v jeho objetí.

,,Letadlo do Moskvy je připraveno k odletu..nastupte prosím" rozlehl se po letišti robotický hlas. Nebrečela jsem, neměla jsme už dostatek slz. ,,Přiletím co nejdřív, slibuju" šeptal tiše Edward a pevně mě držel. Stála jsem tam, ještě 10 minut po tom co se letadlo dostalo do vzduchu. 

Tadááá!! 

To by ste nečekali co? :D Že vydám díl už dnes :D Ale měla jsem takovou deep náladu a přesně se mi to hodila :D Tak doufám, že se líbí ♥ 

Nahoře máte vždy písničky u které jsem to dopsala, tak že pokud chcete mít tu správnou atmošku, tak si ji pustě ♥ 

♥ я люблю вас ♥

Pakáááááá ♥


Rusácká Famílie [w\Vadak, Edward Ateva]Kde žijí příběhy. Začni objevovat