Rusácká Famílie [w\Vadak, Edward Ateva]

9.- Co si provedl?

,,Stejně vyhrávám!" křičel Milan a v ruce držel ovladač od konzole. ,,Niet! To já vyhrávám! Vidíš to je moje auto, né tvoje!" obhajoval Edward, který seděl hned vedle Milana a bystře oba sledovali televizi.

,,To je tvoje? Jako ta konzole?" zeptala jsem se smíchem Lindy, která pobaveně sledovala jejich ,,hádku". ,,Bráchy" zasmála se. ,,Ty máš bráchu ?" udivila jsem se. ,,Jo, jmenuje se David" Zasmála se znovu. ,,A je mu 14" dodala. Když řekla to ,,14"" vzpomněla jsem si na Vadima, urychleně jsem vyhledala telefon. 2 zmeškané hovory a 3 zprávy na messengeru. Volala mi mamka. Odklikla jsem to, protože jsem s ní nechtěla mluvit. Jen jsem jí napsala SMS: Jsem v pořádku, je to tu boží. Už se asi nikdy nevrátím" A doufala jsem, že pochopí ironii. Dál jsem se věnovala messengeru.

**********************************************************************************************************************************************************************************************************

Vadim Tkačenko:

Včera v 15:30..

Já: Váďo? Si tu?

Dnes v 10:14..

On: Promiň nebyl jsem tu.

On: Hej, Tany?

On: Tany ty se zlobíš? ..

Já: Ahoj :D Nezlobím, jsem v Praze :D:)

**********************************************************************************************************************************************************************************************************

,,Hej! Tany! Tvůj přítel mě porazil! Domluv mu!!" rozhazoval Milan cynicky rukama a dělal naštvaného. ,,Bročku, tak to nehraj." vyplázla na něj jazyk Linda a věnovala mu polibek na čelo.

,,Mám docela hlad" řekla jsem. ,,I já" přidala se Linda. ,,Ale problém" pokrčila rameny. ,,Jaký?" nadzvedla jsem jedno obočí a čekala co z ní vypadne. ,,Nic tu není" zasmála se. ,,Tak pro něco zajdeme?" zeptal se aktivně Milan. ,,Počkáte tu?"obrátila se Linda na mě s Edwardem. ,,Jasně" připojil se do konverzace Edward.

,,Hele, ale žádný sex v mém bytě, do 40 minut jsme zpět" křikla od vchodových dveří Linda. ,,Neboj, 40 minut nám stačí" zavtipkovala jsem, ale nevím jestli mě slyšela.

,,Chceš si zahrát?" zeptal se mě Edward a podával mi jeden z ovladačů. ,,Neumím to" zazubila jsem se na něj. ,,Naučím" přitáhl si mě k sobě. Zapnul hru a více méně hrál za nás oba. Můžete si představit jak to dopadlo. ,,Teď to zkusíme znovu. Dobře?" zasmál se. ,,Dobře" vzala jsme do ruky ovladač.

,,Vyhrála jsem!" rozkřikla jsem se a vítězně vztyčila ruce nad hlavu. ,,Protože jsem tě nechal víš" zašeptal mi do vlasů. ,,Hej!" otočila jsme se na něj a věnovala mu ránu do ramene. ,,Au!" zaskučel a dělal jak ho to strašně bolelo. Začal mě lechtat. Byla jsem strašně lechtivá, byla to moje slabina. Vadim jí využíval strašně často. A teď další Rusák využívá mé slabiny. Od lechtání nás vyrušil Edwardův telefon, který mu začal zvonit v kapse. Neviděla jsem kdo mu volal, ale tušila jsem že to bude mamka. ,,Da?" řekl překvapeně. ,,Jsem v pohodě" pokračoval Rusky. ,,Přijedu 10.7.!" křikl se najednou po dlouhé pomlce a zavěsil. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se starostlivě. Nojo, celá já, starostlivka. ,,Ne.." sedl si vedle mě a položil mi hlavu na rameno. ,,Nejsem pitomá..Tak že co se děje?" vzala jsme ho za ruku. ,,No moje mamka, nemá ráda, když tu jsem, jako v Česku a bojím se, že až babička jednou umře, né že by na to vypadala, ale dřív nebo později to bude. Tak mě sem nepustí už vůbec. A já si to tu chci maximálně užít dokud můžu a moje mamka mi to znemožňuje.." stiskl mi ruku.

Hlavou mi probíhaly samé sobecké myšlenky. Co bude až odjede? Co se stane, až dojde na situaci, které se bojíme oba? Co vůbec myslel tím ,,užít"? Bere vůbec NÁS DVA nějak nebo jen jako úlet? Zase budu za krávu.. Sledovala jsem očima, ze kterých by se teď dalo vyčíst úplně všechno, béžovou prázdnou stěnu.

Seděli jsme tam a mlčeli. Dokud nepřišla Linda s Milanem ,,Jsme tadyyy!!" rozlehl se její hlas po bytě. Zamířila do kuchyně, šla jsem za ní. Vzala jsme Milanovi tašky z ruk a šla je pomoct vybalit.

,,Edward se za necelých 10 dní vrací do Moskvy.." řekla jsem sklesle. ,,Zase přijede ne?" dávala potraviny na své místo. ,,Jeho máma není ráda, když tu je. Má tu jen babičku a ta až jednou umře, tak sem nebude moct jezdit vůbec.." pokračovala jsem ve svém tónu. ,,Tak jasně, každej jednou umře, ale kolik mu bude, až na to dojde? Zejtra to rozhodně nebude. Kolik mu je ? 16? Tak to ty 2 roky musí hold babča ještě vydržet. Pak si bude moct kam chce a to bude respektovat i jeho máma..Věř mi. A nebo ty, kdyby to náhodou zítra bylo, tak ty si Ruska, musíš tam mít příbuzný, nikdo ti nemůžu zakázat je znovu vidět ne?" usmála se na mě. A já si uvědomovala, že má pravdu. Začala jsme se taky pousmívat a hledat hrnec, ve kterém uvaříme těstoviny.

,,Máte to vážně vynikající!" pochválil Milan. Nálada u stolu už byla stejná, jako u snídaně. Pohodová. ,,Spasiba" zasmála jsem se. ,,Mluvil ste někdo s Verčou?" změnila Linda téma. Nikdo neprojevoval náznak slova ano, tak Linda pokračovala. ,,Musím jí zavolat. Půjč mi telefon Milane" podívala se s prosíkem na Milana. ,,Nemám na ní číslo" pokrčil rameny. ,,Sakra. Já mám mobil nahoře." povzdychla Linda. ,,Já na ní číslo mám" ozval se Edward a vytahoval telefon. Kde ho sakra vzal, vždyť jsem byla celou dobu s nimi. Připadala jsme si teď hloupě a podvedeně, ale nic jsem neříkala, jen jsem dál sledovala jejich rozhovor. ,,Paráda" popadla jeho telefon. ,,Jak ji máš uloženou?" podívala se na něj. Polkl. Takové to provinilé polknutí. Pevně jsem stiskla v ruce vidličku a nebála se jí použít.

Pro dnešek vše, nevím co napsat :D

Tak jenom

Pakááááá ♥