Spasitelé

Budíček!

Všude kolem mě byly květiny. Obrovská louka plná uchvatných jak napohled, tak na čich květin nejrůznějších druhů mě obklopovala ze všech stran nekonečnou rozlehlostí. Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo. Kde to asi jsem? Přemýšlela jsem a za Boha si nemohla na nic vzpomenout.

"Aaaaaa", ozvalo se od někde z dálky. Odkud se to jen tak mohlo linout? Nejspíš halucinace.

"Aaaaaaaaa" ozvalo se znovu poněkud hlasitěji než minule. Někde za mnou někdo volá.

"Aaaaoooo" ozvalo se opětovaně, avšak nade mnou. Cože? Nade mnou? Nikde nic, nikde nikdo. Jak jen.... V této nedomyšlené myšlence se zachvěla celá louková zem. I se mnou.

"Caaaaaooooo" znovu ten hlas. Je čím dál tím blíž. Znovu se louková země zachvěla a já upadla na čerstvě zelenou trávu mezi tulipány.

"Caaaroooool" opětovaně. Carol? Cože? Ležela jsem v klubíčku a na třesoucí se trávě.

"Caroline!" Otevřela jsem oči a uviděla Kate. Byla skloněná nade mnou a třásla se mnou. "Probuď se sakra, musíš jít do školy. Jsi ještě ožralá! Bože můj!" Hudrovala Kate a vyzařovala z ní vážně naštvaná energie.

"Kate já...." snažila jsem se mluvit, ale ona mě okamžitě umlčela. "Buď zticha, nechci nic slyšet. Mám kvůli tobě průser u mámy, to mi bohatě stačí. Sbal si věci a vypadni, ožralou tě tu nechci." spustila na mě a zamířila do kuchyně. Mezitím si její havraní černé vlasy stáhla do rozcuchaného drdolu. Vstala jsem i přes příšernou bolest hlavy. No jo, kocovina se dostavila... Musela jsem se chytit rohu pohovky, jinak bych sebou švihla na zem. Po krátkém vzpamatování a uklidnění centra rovnováhy jsem to zamířila do kuchyně za Kate. Ta seděla na barové židličce a koukala do jejího nového iPhonu, který dostala před týdnem k narozeninám. Zpražila mě vražedným pohledem, vstala, a z kuchyňské linky mi podala sklenici vody, do které přímo přede mnou hodila vyprošťovák. Sklenici mi vyloženě vrazila do ruky a odešla si zpátky sednout. Zašklebila jsem se sklenici na ex vypila. To na ex bylo doslova.

"To se musíš pokaždé vožírat?" začala Kate a nespouštěla ze mě zrak. Její chladný pronikavý pohled mě ničil.

"Já....", začala jsem, ale hlas mi selhal hned na začátku věty.

"Caroline, mám tě ráda, ale co je moc, to je moc. S Taylerem mi to je líto, ale tohle jsi fakt přehnala. Kdyby tě takhle viděl tvůj táta, nejspíš by tě zabil." pokračovala.

"Jemu to je jedno. Ani neví, že jsem s Taylerem chodila." odsekla jsem s nechutí.

"Buď ráda, že to nevěděl. On je hlavní hajzl celé střední! Probuď se už sakra!" zvýšila na mě hlas. Chvíli na mě mlčky civěla. Nakonec vstala a s cvakáním jejích Channel červených lakovaných lodiček opustila místnost a vešla na terasu.