Spasitelé

Jen to ne...

Poté, co Kate odešla na terasu, jsem se rozhodla vydat do koupelny. Abych byla upřímná, alkohol ze mě táhnul silně a pokud jsem nechtěla být vyloučená ze školy, musela jsem se sebou začít něco dělat. Jelikož jsem ke Kate ani neplánovala jít, natož přespat, neměla jsem tu žádnou hygienu. Ohlédla jsem se směrem ke dveřím, zda-li někdo nejde a otevřela skříňku visící na zdi. Bingo! Dva nerozbalené kartáčky byly položené na poličce ve skříňce společně s několika zubními pastami. Neváhala jsem ani vteřinu, kartáček i zubní plastu popadla, a šla jsem si vyčistit zuby. Tentokrát jsem si dala s čištěním vážně práci. Nikdo na mně nesmí nic poznat. Hlavně učitel.

"Ach ne!" vykřikla jsem nahlas. Nemám tu nic na sebe, jenom ty smradlavé a polité věci z baru. Na sobě mám Katino volné triko. Ani jedno nepřipadalo v úvahu. Proto jsem se rozhodla jít za Kate, bylo mi velice trapně. Sešla jsem schody a zamířila to přímo na terasu, kde Kate seděla na dřevěném nábytku z ebenu a pročítala opět něco na mobilu. Kate mě zaregistrovala a zvedla její oči na mě. "Nemám co na sebe..." začala jsem nevinně. Jelikož mi Kate nic neřekla, spustila jsem znovu už s vysloveností, co bych chtěla. "Mohla bych si, prosim, něco půjčit? Vrátila bych ti to, klidně i zaplatila, ale v těch věcech, které jsou schumlané v obýváku na zemi vedle sedačky, jít nemůžu. Jsou polité a smrdí a...'', chtěla jsem dál mluvit, ale Kate mě zarazila jejím gestem ruky, které používala pokaždé, ať si vezmu co chci, ale ať už jí dám hlavně pokoj. Rozběhla jsem se k ní a obejmula ji. "Děkuju, jsi nejlepší!" řekla jsem jí a rozeběhla se k ní do pokoje.

Znovu jsem vyběhla schody a mířila si to na konec chodby do posledních dveří. Chodba byla zakončená obrovitánským francouzským oknem. Těsně před ním byly dveře, též skleněné, posunovací. Opatrně jsem je posunula a vešla dovnitř, kde mě okamžitě obklopila vůně Katina nejoblíbenějšího parfému od Guess. Katin pokoj byl obrovský, zařízený celý do bíla s prvky květin, mnoha květin, nejčastěji růžových. Postel byla veliká s květinovým přehozem a vonnými polštáři. Jeden byl dokonce i ode mě, voněl po levandulích. Přešla jsem celou místnost, prošla se přes bílou kožešinku. Kdyby mě teď viděla Kate, seřvala by mě jak by to jen šlo. Nesnáší, kdyz kdokoliv chodí po této bílé kožešince. Říká, že je jen pro krásu a ozdobu, nikoliv pro využití. Celý zadní stěna byla jedno velké francouzské okno, opět. V rohu místnosti byly dveře, které vedly do velké Katiny šatny. Vešla jsem, rozsvítila její tlumené světlo a rozhlédla se po něčem na sebe. Kate měla strašně moc oblečení, samé drahé značky, návrháři nejrůznějších národností.

Dlouho jsem nevybírala. Chtěla jsem něco obyčejného, už tak jsem Kate na obtíž. Vzala jsem jednoduché bílé triko s kraječkou na rukávu a modré džíny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, s domněnkou, že jsem vzala něco obyčejného. Na spodním lemu trička byl odznáček Armaniho a na džínách Luggi. Chytla jsem se za hlavu. Tady nic jiného nenajdu. Jestli ji tohle zničím, budu šetřit dost dlouho. Z chudé rodiny nejsem, to ne. Jsem poměrně z bohaté, ale na známé módní ikony si nepotrpím. Abych byla upřímná, žiju jen s tátou. Máma nás opustila, našla si jiného přítele a žije v Ohiu svůj poklidný život. Neviděla jsem ji už 12 let. Takže táta táhne celý dům, svůj život a ještě mě, otravnou puberťačku, na kterou neslyší žádnou chválu.

Hlasitě jsem vzdychla a vydala se dolů.