Spasitelé

Budu dělat, že vše chápu

Celý den pak utekl jako voda. Bylo tři čtvrtě na čtyři a mně zbývalo posledních deset minut do konce výuky dějepisu. Profesor Weiter se zrovna vyžíval ve vyprávění o Napoleonových taktikách v bojích. Abych řekla pravdu, při jeho hodinách nebavilo nikoho poslouchat dlouhé výklady o zbraních - tím mířím na kluky. Peter a jeho partička se na odpolední vyučování omluvila, alespoň nějaké pozitivum. 
Hodiny, které visely na zdi, jsem probodávala ostřížím pohledem. Sekundy utíkaly neuvěřitelně pomalu, co teprve minuty. Když jsem byla dost přesvědčená o tom, že Weiter je zažraný do výkladu a nezaregistroval by ani kdyby Napoleon stál přesně naproti němu, vytáhla jsem svůj iPhone a otevřela Whatsapp. Sedm zpráv. Nebyla jsem aktivní od sobotního večera, není divu, že se to nahromadilo. Kate, Mike, TAYLER, AGATHE, Sally a Claire. Jediné, na co jsem klikla, byla Agathe. 
JAK BY SE TI LIBILO, KDYBY SALLY S TAYLEREM CHODILA, MM?
Mrcha! To snad není ani možné. Nepříjemně jsem se zavrtěla na židli, až se Nick sedící ve vedlejší lavici na mě podíval. 
Whatsapp jsem vypla a rozklikla jsem instagram. Sam, jeden člen z Peterovy party, tam přidal fotku mě a Petera, jak jsem ho napadla. Sedmdesát čtyři komentářů a sto třicet devět lajků. Neuvěřitelné. Nechybělo samozřejmě moje označení. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než dát možnost NAHLÁSIT. 

Weiter tleskl rukama, aby třídu probudil. Odtrhla jsem pohled od mého mobilu a zároveň jsem mobil schovávala mezi stehny. 

"Tak, třído. Minuta do zvonění. Doufám, že jste si něco z této hodiny odnesli. Příště vás obdařím opakovacím testíkem na Napoleona!" Jako na přivolanou se rozezněl zvonek, který oznámil konec vyučovací hodiny-pro nás vytoužený odchod domů.

"Caro!" Naproti mě vyšel Mike z učebny chemie a hlasitě volal, nechybělo ani zbrklé mávání. 
Usmála jsem se na něj a zastavila se, aby měl možnost mě dohnat.
"Jdeš domů?" zeptal se.
"Jo, prý mám zaracha." řekla jsem s koutky stočenými do úsměvu a obrátila jsem oči v sloup.
"Jak to? Chtěl jsem tě pozvat na drink, ehmm, nealkoholický samozřejmě. Chtěl jsem si popovídat o...však víš čem." rychle mumlal a ke konci věty se ke mně naklonil, aby to nikdo neslyšel.
"Hele, dneska asi ne, ale pozítří nebo ve čtvrtek to dopadne. Táta vyhasne." řekla jsem a pokrčila rameny.

"Jak to vůbec dopadlo? Jen rychle mi to naznač!" vyzvídal.
"Smál se." odpověděla jsem.
"Cože?!" podíval se na mě nepochopeným pohledem.
"Smál se. I ředitel se smál. Sama to nechápu." sypala jsem ze sebe jednu informaci za druhou.
"To si děláš srandu! Nikdy jsem neviděl ředitele se smát!" hleděl na mě nevěřícně.
"Já taky ne. Bylo to poprvé. Neboj, o nic jsi nepřišel, má hrozný smích." uchechtla jsem se a poplácala ho po rameni.

"Caro, Caro, Caro..." povzdechl si. "Ty jsi neuvěřitelná holka!" 
"Já vím, proto mě máš rád!" zasmála jsem se vlepila mu pusu na tvář.
"No, to si nejsem tak jist." zalaškoval a chytl mě kolem pasu.
Oba dva jsme šli dlouhou chodbou k šatním skříňkám.

"Tak já tedy mizím, dej mi vědět..." zavolal na z druhé strany skříněk Mike.

"Jojo, pa." zvedla jsem pohled od mých rozsypaných knih v mé skříňce a jednou ruku zvedla na pozdrav.
Hlasitě jsem vzdechla. Šatny se začínaly pomalu vyprazdňovat. 

"Caroline..." ozval se nejistě hlas za mnou. Moc dobře známý hlas.

"Taylere, já nemám náladu teď-" prudce jsem se s připraveným proslovem otočila, když v tom mi Tayler přitiskl prst na rty. 

"Prosím, vyslechni mě." naléhal.
"Ne." odmítla jsem a otočila se zpátky k mé skříňce.
"Byl jsem vožralý. Totálně. Na mol." spustil nadále.
Chvilí mezi námi panovalo ticho. Dvě dívky za sebou zabouchly vchodové dveře. Byly poslední. Tedy, poslední krom mě a Taylera.
"To říká každý. Nevěřím ti." řekla jsem s chrapotem. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
"Byla to velká párty, však víš. Málokdo byl střízlivý- i ty jsi byla cvaklá. No...a Sally...teda, no. Takhle. Hráli jsme flašku, však to znáš...no a měli jsme se spolu vyfotit jako že v posteli." koktal a zadrhával. "Caro... je, je mi to líto. Nechci, aby to mezi námi skončilo." naléhal a začal mě hladit po předloktí. Okamžitě mi z toho naskočila husí kůže. Vzrušení. "Caro, prosím..."

"Nech mě bejt!" vytrhla jsem se mu ze sevření, popadla batoh a se slzami jsem utíkala pryč z budovy školy.