Spasitelé

Jedna dvě, průšvih jde

S uslzenýma očima jsem vešla domů na verandu, zabouchla dveře a opřela se o ně. Nejela jsem tramvají, kterou obvykle jezdím, ale šla jsem celou dlouho cestu přes parky pěšky. Nejprve jsem chtěla běžet ke Kate domů, který byl blízko, ale po nepříjemném ranním rozhovoru jsem to vzdala a nechtěla se s nikým vidět.
"Caro?" ozval se hlas z obývacího pokoje. Táta.
"Ahoj tati", řekla jsem opatrně a vešla do obýváku, kde táta seděl  hledíc do notebooku na velké černé rohové sedačce a nohy měl na malém konferenčním stolku.
"Měli bychom si promluvit." začal nýbrž by odtrhl pohled od svého laptopu.
"Jo, to jo", povzdechla jsem si a opřela se o rám posunovacích skleněných dveří. Táta se na mě konečně podíval a odložil notebook na stolek.
"Vím, že ti nemůžu nahradit mámu, ale...je to pro nás pro oba těžké, musíme si vzájemně vyjít vstříc." Povídal a zároveň si sundal brýle, které si začal čistit lemem svého žerzejového trička. "Proč jsi mi neřekla, že máš přítele? Je na tom snad něco špatného?" pokračoval.
"Asi ne... Nechtěla jsem tě tím stresovat." řekla jsem tiše.
"Caro, kdybys s tím chlapcem chodila měsíc, dva, tak to pochopím, ale dvouletý vztah?" zahleděl se na mě zklamaným výrazem. Podrazila jsem ho. Normálně jsem ho podrazila. Začala se mi motat hlava.
"Tati, promiň, je mi to...líto." Mluvila jsem a přitom se dívala na mé vrtící se palce u nohou.
"To, co jsi dneska udělala- Peter se jmenuje? Mě dneska zklamalo, ale zároveň si on nemá co dovolovat zasahovat do tvého soukromého života. Pro tentokrát to nechám plavat, ale prosím, abys ke mně byla příště upřímná a o komkoliv, kdo bude hrát v tvém životě roli, mi pověděla." Upřeně hledící do mých očí mi sděloval jeho prosbu. Pokynula jsem mlčky hlavou, protože kdybych promluvila, začala bych nejspíše brečet. Už teď jsem měla na krajíčku.
" A, Caro- poslední otázka. Možná je docela hloupá, protože v tvém věku a hlavně dlouhodobém vzahu, ehmm..." odmlčel se. "Měli jste spolu sex?"
Hlasitě jsem polkla. A následně přikývla.
"Dobře." řekl a promnul si nervózně ruce. Bylo vidět, že mu je tato konverzace též nepříjemná.
"A máš...nějaké léky? Na první prohlídce jsi byla s Tiffany (otcova sestra, Carolinina teta) a dál už jsi říkala, že budeš chodit sama, tak jsem se do toho nepletl. Máš tedy něco?" křivil obličej a nejspíš doufal, že tato konverzace brzy skončí.
"Ne." řekla jsem prostě a nespouštěla zrak z mých palců.
"Caro, víš jak je to nebezpečné. Chceš vlítnout do jiného stavu?" mírně zvýšil hlas a tvářil se nechápavě. V jeho očích běhaly jiskřičky.
"Používali jsme ochranu. Léky jsou zbytečné. Hele já se jdu osprchovat, je mi vedro" a nečekajíc se na odpověď jsem se otočila, popadla ze země moji kabelku ještě z párty večera, lehoučkou, zcela bez učebnic ze školy a vyběhla po schodech nahoru. Po malé chodbičce oddělující 3 pokoje- ložnice, můj pokoj a něco jako kumbál, který měl být původně pokojem pro mého sourozence, který nepřišel na svět kvůli rozvodu, jsem se podívala na sebe do zrcadla, které viselo hned vedle schodů. Vypadala jsem příšerně, uříceně. Ale to mě neděsilo. Bylo mi to celkem ukradené. Koukala jsem se znaveně do svých očí. Po několika sekundách jsem se vydala do svého pokoje. Sundala jsem ze sebe Katino oblečení a přemýšlela, zda-li ho mám vyprat a risknout tak zkázu znekvalitnění látek, nebo ho odevzdat Kate propocené. Nakonec jsem dospěla takového názoru, že ho vyperu a při případném zničení ho hold zaplatím.
Otevřela jsem skříň, vytáhla volné tričko postříkané barvami, které už nešly vyprat a vzala si saténové šortky, které nosím na spaní. Přešla jsem do koupelny, kterou jsem měla sice malou, ale vlastní. Z malého bílého regálu vytáhla osušku a z poličky nad regálem vzala sprchový gel od Dove. Chvilku jsem přemýšlela, kde mám nový šampon od L'oreal Paris, až jsem si uvědomila, že jsem ho nechala ve sprše na držátku. Pustila jsem si horkou vodu, přestože venku bylo přes třicet stupňů. A vypla se. Úplně jsem zapomněla na svět a nepřemýšlela.