Pomalu jsem se nenápadně otočila, abych viděla na ruku, která byla níž, než jsem chtěla. Moc jsem toho neviděla, jen kus ruky a kostkovaný vzor černobílé košile.
,,A co ty Rafe, jak se těšíš na víkend?" zeptal se Cory a já ztuhla.
,,Ale jo, celkem jo, snad to bude prdel" pokrčil rameny Rafael a natáhl před sebe ruce, aby se protáhl. Ale ta ruka, která mě držela tak zůstala....
Snažila jsem se dýchat v klidu. Nádech, výdech, nádech, výdech. Když to není Rafael, kdo to sakra je?!
A pak mi to došlo. Černobílá košile, opálená pleť a sedí vedle mě. To. Je. V. Naprosté. Prdeli!!!
Tak tohle nemůže být pravda, to je.... Prostě ne. Zapnula jsem mozkové opratky na plný pohon, a přemýšlela, co mám sakra udělat. Jsem teď v té nejhorší možné situaci co to jde. Ihned bych měla tu ruku odstrcit a ignorovat to, ale ono to nešlo.
Vím, že bych teď měla Brandonovu ruku ihned sundat, ale nemohla jsem se hýbat. Prostě jsem naprosto ztuhla a nebyla schopná nijak reagovat.
Tohle je prostě slušně v prdeli a já naprosto nevím, jak mám reagovat.
A) Nechat tam Brandonovu ruku
B) Dát Brandonovu ruku pryč
Strašně moc se vám omlouvám!!! Je mi hrozně líto, že nejsem vůbec aktivní ale naprosto nestíhám. Na lyžích jsem poprvé a jsem naprosto mrtvá!!!! Ale pokusím se něco vydat, hlavně I hate you! I love you too! I když to možná nevyjde. A taky se omlouvám za mega krátkou kapitolu, je mi to líto
Cathy-corn
