The Unknown Boy.

1.kapitola

V jedno letní ráno jsem se vzbudila s pocitem,s jakým ještě nikdy.Měli jsme totiž s Jakem jet na takový menší romantický výlet a já sem se toho večera nemohla dočkat.
Bylo 10:52,dneska jsem si docela přispala.Vstala jsem a šla do kuchyně na snídani,jako obvykle tam seděla mamka se svým šálkem kávy.,,Čau mami.'' řekla jsme ještě ospale.,,Ále,dneska si tu někdo pěkně přispal.''odpověděla jsem jí ,,To už vím taky mami".Dnes nějak nemám chuť na snídani a tak jsem si vzala jenom jablko.Chvíli vlálo ve vzduchu ticho jako v hrobě,dokud mamině nezazvonil mobil,poznala jsem,že je to její,protože jenom ona má u nás doma jako vyzvánění song od skupiny Nightwish.
,,Kdo je to?"zeptala jsem se,ale jen mě odsekla tím,ať nejsem zvědavá,pak šla do obýváku a zavřela za sebou dveře,což mi bylo trochu divné,většinou jí nevadí,když poslouchám její telefonát.A jelikož jsem já hodně zvědavý člověk,musela jsem přilepit ucho na dveře a odposlouchávat.Moc jí nerozumím přes ty pitomý dveře,ale myslím že mluví o....stěhování?!Hned mě napadly otázky,jako kam,kdy a proč.Ne...Musela jsem se přeslechnout,raději jsem odlepila ucho a šla zpátky ke stolu.
Za chvíli vešla mamka s veselou náladou.,,S kým jsi mluvila?" musela jsem se zeptat.,,S babičkou".
,,A co jste probíraly tak tajnýho,že jsi musela jít vedle?"...Chvíli byla zamyšlená a mě začalo tlouct srdce jako o závod,protože jsem se bála odpovědi.Pak ale spustila:,,Probíraly jsme pro tebe dárek k svátku".Teda,čekala jsem jinou odpověď,tohle by mě vůbec nenapadlo...Ale vím,že lže,poznám to.Nemůžu to vydržet a tak to ze sebe vychrlím:,,Mami,kam se stěhujeme?!".Podívala se na mě,jako kdybych objevila Ameriku a řekla mi:,,Tys poslouchala za dveřma,že?Co jsem ti o tomhle říkala?".To mě rozčílilo a trochu hystericky řekla:,,Neodbíhej od tématu mami...Je to pravda nebo ne?"
,,Ano je".
Úplně mě zamrazilo když to řekla...
,,Kam,a kdy?"řekla jsem poněkud vystrašeně...Máma vždycky říkala,že se jí tady v Albuerquerqe nelíbí a že by se chtěla přestěhovat,a jestli se vážně jednou bude stěhovat,tak někam hodně daleko.
,,Do Seattlu za týden''.
,,Za týden?!!Jak to chceš stihnout všechno sbalit a přestěhovat?!!" trochu jsem zvýšila hlas.
,,To všechno v pohodě stihnem".Jak to dělá?Jak to,že zachovává tak chladnou hlavu,a není vystresovaná,nebo tak něco?A co Jackob?Jak mu to mám říct,že se stěhujem?...
,,Ale mami,a co Jake a kamarádi,Sofie,Nicole,Theres a nebo Jane?"řekla jsem jí vztekle.
,,Mrzí mě to zlato,ale v Seattlu budeš mít nové přátele,a Jake není jediný kluk pod sluncem,uvidíš".Hned,co to dořekla,vehnaly se mi slzy do očí a běžela jsem k sobě do pokoje.Lehla jsem si do postele a začala přemýšlet o tom,jak mu řeknu,že je to náš poslední strávený večer,respektivě,že se spolu vidíme naposledy.Vzala jsem si mobil a poslala jsem Jane smsku,že s ní potřebuju mluvit,než půjdu za Jakem.Hned mi odpověděla,staví se pro mě za půl hodiny.Začala jsem se chystat a po pár minutách mi přišla další smska...od Jakea.
On:,,MOC SE TESIM NA NAS VECER.MILUJU TE."
Já:,,TAKY SE MOC TESIM,BUDE TO NAS NEJLEPSI VEČER :*.
Lhala jsem mu,nesnesla bych ještě hádku po telefonu,ale nejsem ani trochu nadšená,že mu to stejně musím říct.
Za chvíli slyším zvonek,to bude určitě Jane...

Jane
Car mi poslala smsku,že se mnou potřebuje mluvit,tak jsem se rychle upravila,abych vypadala alespoň trochu k světu.Za chvilku jsem byla tam.
,,Ahoj Carol!" Pozdravila jsem jí.Ale něco s ní není v pořádku,měla oteklé,červené oči a byla smutná.Určitě se něco děje.
,,Co se ti stalo?Tys brečela?"ptala jsem se.
,,To je to,o čem s tebou potřebuju mluvit...ale ne tady".Šli jsme do parku a tam mi to všechno začala vykládat.
Můj bože!Ne!Nemůže se odstěhovat,a takhle daleko.A začala znovu brečet.

Caroline
Nevydržela jsem to,a znovu se rozbrečela jako malý dítě.
Byly jsme venku asi tři hodiny,celou dobu mě uklidňovala.Asi tak za půl hodiny mám sraz s Jakem na náměstí,a tak jsem šla domů se rychle aspoň trochu upravit.
Bude to ještě zajímavý večer.